Aktuálně nejširší portfolio elektrifikovaných vozidel má v Evropě pravděpodobně korejská značka Hyundai. Nabízí hybridy, plug-in hybridy i čistě elektrické modely. Během posledních prosincových dnů jsme proto vyzkoušeli model IONIQ s čistě elektrickým pohonem. Zjišťovali jsme nejen jak funguje samotné auto, ale hlavně jak se v Čechách žije s vozidlem, které u „benzínky“ nenatankujete. Naše testerka Eva se ale i přes to do Ioniqu zamilovala, takže už přemýšlí, jak si na zahradě vybuduje solární dobíjecí stanici... smile
Po 14 dnech života s Ioniqem musíme popravdě říci, že v České republice to zatím moc snadné není a že majitelé elektromobilů nemají v Čechách na růžích ustláno. A zrovna u modelu Hyundai Ioniq nás to hodně mrzelo. Co je platné, že automobilka vyrobí plnohodnotný rodinný elektrický vůz se skvělou výbavou a s relativně přijatelným dojezdem, když je v České republice zatím přibližně pouhých 200 nabíjecích stanic? Pro srovnání – v celé Evropské unii včetně Norska, Švýcarska a Islandu jich je více než 140 tisíc, tedy 700x více….
Kdo chce jezdit ekologicky a za cenu okolo 20 - 30 haléřů na kilometr (podle tarifu dodavatele elektřiny), jistě už o elektromobilu přemýšlel. Jenže podle statistik je v ČR aktuálně registrováno pouze necelých dva tisíce elektromobilů. Proč tak málo? Jedním z důvodů je cena vozu. Baterie prodražují auto až o 200 tisíc korun a stát nákup elektromobilu nijak nezvýhodňuje. Například v Itálii však mohou zájemci o elektromobil dosáhnout na dotaci až 6.000 euro, což v podstatě pokryje rozdíl mezi cenou verze se spalovacím motorem a elektrickou verzí.
ČTĚTE: ITALOVÉ DOSTANOU AŽ 6.000 EURO JAKO DOTACI NA ELEKTROMOBIL
To už je samozřejmě zajímavé. Podobné pobídky mají motoristé například I v Holandsku nebo třeba v Norsku, kde je dokonce každé třetí prodané auto buď elektromobil nebo hybrid. Jen pro ilustraci – elektrický VW Golf stojí v Norsku cca 700.000,-Kč, zatímco stejný model se spalovacím motorem cca 840.000,-Kč. Ano, tak vypadá důrazná podpora státu čisté mobility. Je proto potřeba, minimálně na národní úrovni, připravit pobídky nejen pro nákup elektromobilu, ale také pro jeho provoz, včetně třeba parkování ve městech, využívání pruhů pro autobusy a také třeba daňově zohlednit vlastnictví takového vozu. V České republice na podporu elektromobility sice pamatuje vládou schválené Memorandum a akční plán o budoucnosti automobilového průmyslu, ale je to v podstatě nic neříkající dokument, který zájemcům o elektromobil aktuálně život nijak neulehčí a finanční prostředky neušetří.
Naše zkušenost s Ioniqem tuto situaci naprosto přesně odráží. Nadšení z auta samotného, jeho tichého a levného provozu, užitných vlastností, výbavy a třeba i povedeného designu kazil každodenní stres, kde auto nabít, zda bude dobíjecí stanice volná nebo co když budu muset neplánovaně odjet na delší cestu. Dobíjecích stanic je zoufale málo a tak nezbývá, než každou cestu důkladně naplánovat. Jistě, majitelé rodinných domků mohou dobíjet doma. Buď ze standardní zásuvky 220V, jestliže jim nevadí dlouhá doba dobíjení, nebo z rychlodobíjecí stanice, kterou za relativně přijatelnou částku namontují dodavatelé elektřiny. Ale co ti, co bydlí třeba ve staré městské zástavbě nebo někde na sídlišti? Celou situaci navíc zhoršují majitelé aut se spalovacím motorem, kteří velmi často, třeba v nákupních centrech, parkují před nabíjecí stanicí a blokují tak možnost vůz dobít.
Snažili jsme se tedy plánovat cesty co to šlo, ale trochu jsme se na Ioniq v tomto ohledu zlobili. Vestavěná navigace totiž nezobrazovala žádné dobíjecí stanice a to dokonce ani v situaci, kdy jsme stáli přímo před ní. I v takový okamžik navigace dokonce hlásila, že se v okolí žádné dobíjecí stanice nenacházejí. V tomto ohledu jsme se museli zpětně poklonit modelu BMW i3, který jsme testovali před několika měsíci a který měl navigační schéma dobíjecích stanic zvládnuté na jedničku s hvězdičkou.
Jinak jsme byli s Ioniqem vcelku spokojeni. Auto je velmi dobře vybavené, nabídne třeba adaptivní tempomat, navigaci, elektricky ovládaná a vyhřívaná kožená sedadla, parkovací kameru a spoustu asistenčních systémů. Design auta je povedený, dostatek prostoru nabídne čtyřem dospělým osobám i jejich zavazadlům. Drobná výtka by tak mohla směřovat pouze k nedokonalé navigaci a předním světlometům, jejichž svítivost není na dnešní poměry bůhvíjaká. Co se týká spotřeby – je potřeba si uvědomit, že jsme vůz testovali v zimním období, kdy jsme nejen často svítili hlavními světlomety a používali stěrače, vyhřívání skel, sedaček a volantu, ale také třeba topení. V průměru jsme tak spotřebovali 14,3 kWh/100km, což znamenalo reálný dojezd cca 180 km. A právě sem směřuje další výtka – použití baterie 28kWh baterie je na hranici rozumné využitelnosti. Jestli v budoucnu Hyundai zvýší kapacitu baterií, atraktivita Ioniqu se několikanásobně zvýší.
TEST HYUNDAI IONIQ ELECTRIC – AUTO JE FAJN, ALE KDE JSOU DOBÍJECÍ STANICE?
