Tohle levné SUV nadělá mnohdy více „parády“ než dvojnásobně dražší konkurence. Jenže v českých autobazarech jich je nanejvýše pár desítek. Přesto se vyplatí být trpělivý a hledat
Tohle auto v autobazaru asi minete bez povšimnutí. Ale pozor, byla by škoda ho podceňovat. Značka Chevrolet se sice před lety z Evropy stáhla, nicméně ojetých vozidel téhle značky jezdí v Česku i v celé Evropě desítky tisíc. Jedním z modelů, se kterým chtěl Chevrolet v Evropě uspět, byl model Captiva. Ten jsme si kdysi vypůjčili, když jsme jeli na víkendový kurz snowkitingu. Byl to tehdy bílý exemplář s motorem 2,2 VDCi.
Chevrolet Captiva dostal po faceliftu atraktivní příď, která, na rozdíl od předchozí generace, vzbuzuje respekt a dodává vozu velmi atraktivní vzezření. Jediným drobným nedostatkem přídě je spodní plastová lišta, takzvané lízátko. U vozu kategorie SUV bychom ji ale klidně oželeli. Dost výrazným způsobem totiž omezuje světlou výšku a tedy přejezd větších nerovností. O tom, že je lišta skutečně zbytečná, resp. příliš nízko, svědčil fakt, že jsme vozidlo k testu přebírali s lištou, která již byla na několika místech poškozena. Atraktivní vzhled vozu umocňovala také bílá barva, se kterou kontrastovaly plastové lemy blatníků v černé barvě. Tady ale zásadní designové změny oproti původní generaci končí. Za zmínku snad ještě stojí poupravená optika zadních svítilen.
Interiér Captivy nepřináší nic moc převratného, ale působí hodnotným a kvalitním dojmem. Ten vytvářejí především kožená sedadla, která jsou elektricky vyhřívaná. To řidičovo má navíc elektrické ovládání. Bohužel bez paměti pro více řidičů. Grafika navigace je velmi povedená, ale chce to trochu cviku, aby se řidič dokázal v menu orientovat. Celkový dojem z interiéru trochu kazí volant. Jeho věnec je příliš tenký a má nezvykle velký průměr. Tlačítka na volantu navíc nejsou prosvětlena a tak večerní ovládání rádia, telefonu nebo tempomatu, zůstává sázkou do loterie. Trefit totiž to správné tlačítko je skutečně dílem náhody. V menu jsme také nenašli možnost, jak spárovat telefon prostřednictvím bluetooth, takže funkci handsfree jsme nevyzkoušeli. Dalším překvapením byla ručička palivoměru. Ta totiž kolísala v rozmezí ¼ nádrže. V jednu chvíli ukazovala, že je v nádrži ¾ paliva, aby po minutě ukázala nádrž zcela plnou.
Samostatnou kapitolou byla manuální převodovka, resp. její řazení. To totiž vyžadovalo skutečně hrubou sílu a ježdění po městě se tak stalo fyzicky docela náročnou záležitostí. Nevíme, zda to byl případ tohoto konkrétního vozidla, či zda je to jev, který provází všechny Captivy. V takovém případě bychom manuální řazení rozhodně nedoporučovali. Alespoň ne řidičkám. Ty by byly z denního popojíždění pro děti do školky rozhodně značně frustrované. Navíc, při jízdě po městě je potřeba vytočit jedničku až skoro ke 3.000ot./min aby dvojka rozumně fungovala. Motor o výkonu 135kW je dostačující jak pro běžnou jízdu, tak i pro jízdu v náročnějších podmínkách. Cestou na kurz snowkitingu jsme ze závějí vytahovali dvě zapadlá vozidla bez jakýchkoliv problémů. Pochopitelně, že tomu napomohl i systém 4x4, který funguje zcela spolehlivě. Slabinou tak zůstává pouze velmi znatelný „turboefekt“ a již zmíněné řazení šestistupňové převodovky.
Celkový dojem z modelu Chevrolet Captiva je pozitivní. Ale to pouze v tom případě, že do hodnocení nezahrneme již zmíněnou převodovku. Ta totiž sráží automobil do kategorie „nekupovat“. Odhlédneme-li však od tohoto problému, jedná se o automobil, který svým vzhledem i užitnou hodnotou naopak přinese svému majiteli pocit z opravdu dobré koupě. Námi zkoušená verze navíc obsahovala například elektrické střešní okno, automatickou klimatizaci, navigaci, asistent pro sjíždění kopce, 7 sedadel, kožené čalounění atd…
Jako ojetina se dá tohle auto aktuálně koupit již za cenu od nějakých 130 tisíc korun za verzi s automatem. A to je v dnešní době cena, která skutečně stojí za úvahu. Konkurenční značky totiž bývají při podobném stáří, výbavě i počtu ujetých kilometrů mnohdy i dvojnásobně dražší.
