Test ojetá ŠKODA Superb

Je to už více než dvacet let, ale vzpomínáme na to rádi. Český Passat, jak se první generaci největšího modelu od škodovky přezdívalo, vynikal skvělým prostorem i komfortem. Ale hlavně, pod kapotou byly skutečné motory...

Foto: Martin FilipiBylo to takové auto "navzdory". Češi prostě chtěli udělat velké auto, které by konkurovalo modelu Passat od Volkswagenu. A nutno říci, že se jim to povedlo dokonale. Už první generace modelu Superb byla prostě skvělá. Pochopitelně viděno prizmatem doby a v té době aktuální modelové řady.

Škoda Superb zaujme řidiče toužící po velkém a především mimořádně prostorném automobilu. Jako jediný model domácí automobilky se nabízel jak s výkonným zážehovým šestiválcem, tak s velice úspornými turbodiesely 1.9 TDI. Pro zájemce o šestiválcový vznětový motor byla k dispozici verze s agregátem 2.5 V6 TDI. Kromě těchto jednotek ale najdeme v nabídce i další motory. Rozhodně je tedy z čeho vybírat. Vůz přišel na trh v roce 2001 a to v provedení sedan. V jiné karosářské variantě se model první generace nikdy nevyráběl. Superb je technicky příbuzný s Volkswagenem Passat, z něhož pochází přední hliníková náprava. Nepřekvapí tedy, že se ve škodovce potýkal se stejnými problémy jako v Passatu. Proto prošla v roce 2002 úpravou, i tak ale zůstala poněkud choulostivější.

Rok 2003 přinesl posílení šestiválcového turbodieselu, což zlepšilo jeho vlastnosti a ve voze se objevila šestistupňová manuální převodovka. O dva roky později prošel vůz drobnou úpravou vzhledu a určité změny nastaly v nabídce výbav. Nástupce pod stejným jménem se vůz dočkal v roce 2008.

Pohonné jednotky v praxi

Základní pohonná jednotka 1.8 T/110 kW představuje nejlepší volbu mezi zážehovými motory. Je dostatečně silná a přitom umožňuje jízdu při zachování rozumné spotřeby. Jen pozor na stav turbodmychadla, jež bývá u ojetin mnohdy značně opotřebené. Kromě toho častěji motor trápí vadné zapalovací cívky. Pravým opakem je atmosférický dvoulitr o výkonu 85 kW. Je konstrukčně zastaralý, méně kultivovaný a při svižnější jízdě žíznivější. Kromě toho jej mnohdy zlobí zvýšená spotřeba oleje. Nejsilnějším benzinem je šestiválec 2.8 V6/142 kW. Z velkého Superbu udělá menší dopravní tryskáč. Tomu se však auto nesnaží podobat jen výkony, ale i spotřebou. Nevýhodu představuje také vysoká cena řemenových rozvodů. Naopak palec nahoru pohonná jednotka dostává za příkladnou kultivovanost.

Foto: Martin FilipiTurbodiesely byly zastoupeny oblíbenými čtyřválci 1.9 TDI a to hned ve čtyřech výkonech od 74 do 96 kW. Ani nejslabší z nich přitom nepředstavuje špatnou volbu, všechny pracují velice úsporně a všechny častěji trápí potíže s váhou vzduchu. V nabídce je také jednotka 2.0 TDI/103 kW, ta má ale výrazně horší pověst. Potýká se totiž s celou řadou vážných závad, mezi něž patří například problémy s mazáním, turbem či drahými vstřikovači common railu. Stejně jako u 1.9 TDI i zde odchází dříve dvouhmotový setrvačník, který nepatří zrovna k levným náhradním dílům. Komplikace se objevují i s filtrem pevných částic nebo čidlem výfukových plynů. Váhy vzduchu jsou u dvoulitrů spolehlivé, to je však jen slabá náplast na veškeré problémy.

Šestiválec 2.5 V6 měl zpočátku výkon 114 kW, ale trpěl značným turboefektem. Po úpravě narostl výkon na 120 kW a vzrostl také točivý moment, což vedlo ke zlepšení. Nevýhodou bylo jeho osazení poruchovým čerpadlem Bosch VP44. V případě jeho závady tak čeká motoristu nemalý výdaj.

Na silnici

Interiér nabídne posádce veškerý komfort. Místa je zde více než dost a to platí i pro oblast zadních sedadel. Zavazadelník o objemu 462 litrů ale nešlo v prvních třech letech výroby rozšířit, protože opěradla zadních sedadel nabyla sklopitelná. Měkce naladěný podvozek Škody Superb žehlí nerovnosti, při jejich přejezdu se však vůz citelně zhoupne, což nemusí každému vyhovovat. Dobrou zprávou je, že si vozidlo ani přes své rozměry nevede špatně v zatáčkách. Vždyť Superb je dlouhý 4803 mm a navíc má hmotnost 1412 až 1706 kilogramů - podle výbavy a motorizace. Přenos hmotnosti pak má za následek větší náklon karoserie v zatáčce, přesto je držení jízdní stopy dobré.

Časté problémy

Foto: Martin FilipiVýčet častých závad začneme v podstatě drobností. Ovladače v interiéru se časem ohmatají a slézá z nich černé lakování. Na funkci to nemá vliv, ale moc parády pak nenadělají. Jde o typický problém pro vozy z koncernu VW, většinou se objevuje při nájezdu přes 150 000 kilometrů. Pozor na zvuky od přední nápravy, kde se nezřídka objevují vůle. Výměna hliníkových ramen je přitom dost nákladná. Automobily s větším kilometrovým proběhem nezřídka trápí i vůle na zadní nápravě. Tajemstvím nejsou ani vůle v manuálním řazení, což je taktéž důsledek opotřebení. Pozor na převodovky DSG, které se okolo 150 000 kilometrů mnohdy potýkají s problémy, jejichž odstranění přijde hodně draho. Výjimkou nejsou ani poruchy elektroniky, zlobí elektrické ovládání oken či centrální zamykání.