Ojetý Volkswagen Transporter T4 je neskutečný dříč

Když není peněz nazbyt, a je potřeba do začátku podnikání pořídit dodávku, většina podnikatelů rozmýšlí mezi Volkswagenem Transporter a Fordem Tranzit. Dnes se podíváme na prvního z nich.

První myšlenka na výrobu dodávkového automobilu se zrodila v hlavě Bena Pona už v roce 1947. Holandského importéra vozů Volkswagen inspiroval plošinový válečný automobil Kdf 82. Ten měl poněkud netradiční uspořádání, když byla nákladová plošina umístěna před kabinou a řidič měl místo nad motorem v oblasti zadní poháněné nápravy. Pon dal kabinu před přední nápravu, zatímco pohonnou jednotku nechal vzadu. Nápad se ve Wolfsburgu zalíbil a 20. listopadu 1949 byla poprvé představena modelová řada Transporter čítající čtveřici vozů – dva užitkové, variantu kombi a minibus pro devět cestujících.

Na trhu už od roku 1950

Sériová výroba skříňových verzí se rozběhla 8. března 1950. Kombi a minibus začala německá automobilka vyrábět o dva měsíce později. Koncem roku činila produkce padesát vozů denně! Zlomovým rokem byl pro Transporter 1985. To se poprvé objevila verze s pohonem všech kol Syncro. Tím se zásadním způsobem vylepšila využitelnost vozu v náročných podmínkách. V roce 1990 spatřila světlo světa již čtvrtá generace automobilu pod označením T4. Vůz dostal motor uložený vpředu napříč a pohon předních kol. Do nabídky se ale dostala také varianta s pohonem všech kol. Kromě standardního provedení se Transporter dodával také v prodloužené verzi nebo se zvýšenou střechou. Zpočátku se vůz vyráběl výhradně v užitkovém provedení, a také jako velkoprostorový automobil pod označením Caravelle. Později přišla užitkovo-osobní verze a také obytné provedení California. Rok 1996 přinesl modernizaci osobních variant California a Multivan, čímž se odlišily od užitkových modelů. Čtvrtá řada vydržela ve výrobě až do roku 2003, kdy ji nahradila pátá generace označovaná jako T5.

Volkswagen Transporter T4 2.5 TDI v testu

Do rukou se nám dostal vůz v provedení minibus z roku 1999 s téměř 190 000 ujetými kilometry. Na posádku zde čeká devítimístný interiér. Do zadní části je zajištěn přístup bočními posuvnými dveřmi. Ke třetí řadě sedadel se dostává přes odklopené opěradlo krajní sedačky ve druhé řadě, což se ukázalo jako bezproblémové. Za třetí řadou sedadel ještě zbývá velmi solidní prostor pro zavazadla či náklad. Přístup je zajištěn pomocí rozměrné výklopné stěny. K pohonu vozidla slouží turbodiesel 2.5 TDI o výkonu 65 kW. Může se to zdát málo, ale v praxi se tato hodnota ukázala jako celkem dostačující (dodávala se i ve verzi 75 kW což představuje ideál). Lepší odhlučnění by ale agregát snesl. Přirozeně z devítimístného minibusu jamajského sprintera neudělá, svou snahou a vytrvalostí vás ale nadchne.

Skvělý i do města

Nevětší výhodou vozu je však jeho naprosto vynikající ovladatelnost. Chvílemi jsme měli pocit, že sedíme v menším vozidle kategorie MPV. Transporter má totiž velký rejd předních kol a v městských uličkách se pohybuje neuvěřitelně mrštně. Ukázal se ale také typický nedostatek modelu T4, jímž je řadicí páka umístěná na zemi. Od řidiče je poměrně daleko a kromě toho nám přišla volba jednotlivých řadicích stupňů celkem obtížná. Naopak výtky nemáme k brzdám.

Na co si dát pozor

Transporter T4 trápí hlavně koroze. Setkat se můžete také se závadami naftových čerpadel, turbodmychadel a při vysokém kilometrovém proběhu hrozí i potíže s rozvody. Zejména si dejte pozor na podcenění pravidelného servisu. Nezřídka se objevují vozidla s nadměrně opotřebenými brzdovými kotouči, vysloužilými tlumiči pérování nebo vytlučenými čepy přední nápravy. Pozor si dejte i na poruchy elektroinstalace a také na zasekávání bočních posuvných dveří. K tomu dochází při nadměrném opotřebení jejich kolejnice.

KLADY