Koupit si ojetý vůz s původem ze západní Evropy nemusí být vůbec špatný nápad. Má to ale jeden háček. Ojetina „původem z Německa“, může totiž klidně pocházet z Rumunska, Albánie, nebo dokonce z nějaké země Středního východu.
Obavy některých zájemců při nákupu ojetého vozu, že vůz zakoupený v českých autobazarech může mít nějakou právní, nebo technickou vadu, nebývá neobvyklá. Klienti si proto vozy prověřují v různých databázích, případně si do autobazaru přivedou někoho, komu věří a kdo autům rozumí. Velká část zájemců o ojetinu se však plně spoléhá na informace od prodávajícího, případně si nechá dovézt auto přímo z ciziny. O nemilá překvapení ale nebývá v takových případech nouze. Auto „původem z Německa“ totiž mohlo roky jezdit třeba jako taxi v rumunské Bukurešti, nebo křižovat albánské cesty necesty.
Dovoz ojetiny z Německa může ve finále znamenat koupit auto z Rumunska
Podle společnosti Cebia, která se již více než 30 let specializuje na prověřování ojetých vozidel, se v Česku každoročně prodává až 70.000 ojetin s falešným původem. Nahrává tomu skutečnost, že čeští zákazníci vnímají jako kvalitnější auta především ta s tuzemským (53 %) či německým původem (21 %). Neseriózní prodejci tohoto faktu využívají a u dovezených aut nejčastěji falešně uvádějí, že auta pocházejí právě z Německa (55 %) či dokonce České republiky (40 %).
Podvody v autobazarech
Jak to v praxi funguje, vysvětluje Martin Pajer, ředitel společnosti Cebia: „Takové případy nejsou vůbec neobvyklé. Německý překupník koupí například ojeté Audi A6 v nějakém pochybném rumunském autobazaru. Následně ho převeze do Německa, kde ho přihlásí. Auto vyčistí, naleští, upraví stav tachometru, v přihrádce nechá naoko zapomenutou starší účtenku za benzín z německé pumpy a šup s autem do prodeje“. Podvody se zatajenými haváriemi, stočenými tachometry, nebo falešným rokem výroby nejsou v Česku podle Pajera v nic neobvyklého.
Češi chtějí "auto ze Západu"
Podle Pajera se takové vozy objevují ve velkém i v české inzerci, kde ovšem o tom, že vůz většinu svého života strávil právě například ve zmíněném Rumunsku, není ani zmínka. „Auto je většinou hezky nafocené a vždy je u něj poznámka, že je původem z Německa, nebo že bylo z Německa dovezeno. Koho by napadlo, že auto strávilo v Německu jen pár týdnů“, přibližuje nekalé praktiky některých obchodníků Pajer a pokračuje: „Rozdíl mezi cenou vozu z Rumunska a Německa může dosahovat řádově až desítek tisíc korun. Navíc, kdo hledá kvalitní ojetinu z Německa, ten by si ojetý vůz z Rumunska, Bulharska či třeba Albánie s největší pravděpodobností nekoupil,“ poukazuje dále ředitel Cebia, jehož slova potvrzují i výsledky průzkumu, v němž 67 % kupujících jednoznačně uvedlo, že by si auto z východní či jihovýchodní Evropy rozhodně nekoupili. Pro 9 % by však takový původ překážkou ke koupi vozidla nebyl a 25 % by se rozhodlo až v závislosti na konkrétním voze. Často by ale za takový vůz byli ochotni zaplatit méně, čehož jsou si prodejci dobře vědomi.
Auto s českým původem jako hendikep?
Obecně zažitá představa o tom, že ojeté vozy ze zemí západní Evropy jsou vždy v lepším technickém stavu, lépe vybavena a bez zásahu do počítadla ujetých kilometrů, tak podle výše uvedeného průzkumu bere za své. Věta v inzerátu „Dovoz D“, totiž ještě nemusí vůbec znamenat, že nejde o horší auto, než z toho nejhoršího českého autobazaru. Tady více než kde jinde platí osvědčené „Důvěřuj, ale prověřuj“.
Setkali jste se někdy při nákupu ojetého vozu s tím, že prodávající u něj deklaroval jinou zemi původu, než v jaké auto skutečně jezdilo? Jak jste situaci řešili? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
