Emigroval v roce 1983 do USA, kde v Los Angeles prodával ojeté vozy. Nakupovali u něj hvězdy showbusinessu i chudí přistěhovalci z Mexika. Na dovolené v rodné vlasti pohovořil o výrazných rozdílech mezi americkým a českým způsobem prodeje.
Milan Kochmann žije a pracuje v Los Angeles od roku 1983. Již od počátku své obchodnické kariéry v USA se orientoval na japonské automobily. Prodejny vozidel v současné době sice již neprovozuje, ale ponechal si servis a prodej náhradních dílů. I díky tomu se v oboru stále velice dobře orientuje. A protože před časem pobýval v České republice a poptával pro svého kamaráda nějaké pěkné ojeté auto, navštívil také několik českých autobazarů. Jak ty největší a nejznámější prodejce, tak i malé autobazárky v menších městech. Pochopitelně srovnával způsob amerického a českého prodeje ojetin a o své postřehy se s námi podělil:
Je nějaký rozdíl mezi americkým a českým autobazarem, který Vás napadne hned na „první dobrou“?
V Americe je všechno velké. Jsou tam společnosti třeba s 250 pobočkami ve všech státech unie. Stačí si vybrat místo, kde se právě nacházíte, a můžete vybírat nebo nabízet svoje auto na prodej. Vše si domluvíte on-line a během pár minut si můžete nechat vybrané auto přistavit až před váš dům, případně si domluvit, kam zajedete svoje auto nabídnout k prodeji. Takových společností jsou v USA stovky a výběr automobilů všech možných značek a cen je skutečně obrovský. Ani ty největší české autobazary však nenabízí takové množství aut a služeb jako třeba gigantický CarMax. Také online prodej je v Čechách teprve v plenkách. Asi i díky tomu, že česká legislativa stále příliš neřeší například problematiku stočených kilometrů, takže zákazníci raději překontrolují auto fyzicky přímo na místě. Cítím, že Češi sice rádi ojetá auta nakupují, ale je v nich pořád jakási nedůvěra v prodejce ojetin. Přitom ti velcí, alespoň jak jsem se osobně přesvědčil, fungují mnohdy lépe než někteří prodejci nových aut.
Auta jsou v USA, díky opravdu velice širokým možnostem financování, dostupná v podstatě každému. Kdo tam tedy ojetiny kupuje?
Záleží na cenové relaci auta. Chudší část obyvatel kupuje auto hlavně jako dopravní prostředek a řeší především jeho užitnou hodnotu a cenu. Auto je v USA naprostou nutností a velmi často jich je v jedné rodině několik. Například některé ulice v Los Angeles nemají ani chodníky, dostat se sem jinak než automobilem je vlastně nemožné. Přitom na takových ulicích sídlí obchody, banky i restaurace. Střední třída velmi často kupuje auta prestižních značek, tak aby to korespondovalo s vykonávanou profesí. Zubař prostě musí mít před ordinací zaparkované luxusní auto. To, že ho koupil, jako dvouleté a o třetinu levněji nikdo nepozná. A protože nabídka finančních produktů je opravdu nesmírně široká, nemá mnoho obyvatel USA problém platit například 399 dolarů měsíčně a jezdit ve dvouletém Audi, Mercedesu nebo BMW.
Je něco, co byste českým autobazarům vyčetl?
Kromě těch největších hráčů na trhu neumí mnozí prodejci auta kvalitně nabízet a poskytovat kupujícím dostatečné záruky a širší portfolio služeb. I chování některých prodejců je někdy zarážející. Sedí na židli před nějakou unimobuňkou, kouří cigaretu nebo si píší na mobilu. To příliš důvěry v kupujícím, který chce u nich utratit svoje úspory, nebo se dokonce kvůli autu i na několik let zadlužit, nevzbudí. Problémem jsou také například nekvalitní fotografie na internetu, neexistující vozy, zatajování VIN v inzerci, atd. Ano, tím vším si Amerika v minulosti také prošla. Dnes se tam ale takto chová pouze prodejce, který nabízí někde u vrakoviště pár aut za ceny několik stovek dolarů, čemuž odpovídá i skladba kupujících. Musím ale uznat, že v posledních letech se úroveň prodeje ojetin v ČR značně zlepšila. Především ti velcí hráči udělali ohromný kus práce, a i když si s sebou stále nesou stigma divokých devadesátých let, koupit u nich ojetinu bych se asi nebál.
Jak se ojeté vozy v USA prověřují? Má tam klient nějakou záruku například ohledně servisní historie, právního původu nebo třeba skrytých vad?
V dnešní době již dávno nestačí prodávané vozidlo pouze inzerovat. Kupující vyžadují informace o ujetých mílích, chtějí znát servisní historii včetně informací o předešlých haváriích. Proto tam skvěle fungují služby jako například Carfax. I v Čechách jsem zaznamenal, že takové služby existují, ale v mém konkrétním případě jsem za skoro 500,-Kč příliš informací nedostal. A to může být pro zájemce o ojetý vůz problém, zejména u specifických aut, jako jsou například hybridy. V poslední době je totiž v USA problém s deseti a více letými hybridy, u kterých jsou původní baterie již na konci své životnosti. V Čechách takových aut jezdí zatím pár stovek, v USA jsou to ale stovky tisíc, možná milióny. Kvalita servisních informací je proto při nákupu ojetiny nesmírně důležitá. U těchto vozů nejde totiž jen o akumulátory, ale také o CVT převodovky. Takové vozy totiž v USA najedou během deseti let i více než 200 tisíc kilometrů a jeho koupě bez znalosti servisní historie je ohromné riziko.
Co je v USA aktuálním problémem budeme-li se bavit o ojetých vozech?
Velkým problémem jsou aktuálně v USA krádeže katalyzátorů. Ty totiž vykupují firmy zabývající se recyklací barevných a vzácných kovů, především platiny, která se v katalyzátorech vyskytuje. Mnoho z těchto firem ale nepožaduje žádnou identifikaci prodávajícího a za zcela běžný katalyzátor nabízí až 400 USD. Zloději jsou schopni za jedinou noc „vypreparovat“ ze zaparkovaných aut až 20 katalyzátorů, což představuje ohromný zisk 8000 USD za den. Majitel poškozeného vozu má pak problém nejen s katalyzátorem samotným, kdy většinou musí měnit velkou část výfukového potrubí, ale jsou známy i případy, kdy se vozidlo po nastartování vzňalo. Přitom vše lze řešit snadnou legislativou a bezpodmínečně požadovat identifikaci prodávajícího. Připomíná mi to situaci z České republiky před několika lety, kdy do zastaváren chodili zloději nabízet navigace z vozů koncernu VW. Tehdy se jich také nikdo neptal, kde navigace vzali a ani nebyli vyzváni k prokázání totožnosti. To se naštěstí nyní již neděje a navigace se již údajně nekradou.
Podle Milana Kochmanna je trh s ojetinami v České republice na dobré cestě. Podle něj zákazníci ve velmi krátkém časovém horizontu pošlou nepoctivé a nefungující prodejce do byznysového pekla a trh se ustálí na počtu několika desítek velkých a velmi profesionálně fungujících prodejců.
