Nabídka na testování modelu Mini Clubman JCW přišla narychlo a navíc zrovna v době sněhových nadílek a mrznoucích dešťů. Auto jsme proto nijak zvlášť neproháněli, ale užívali ho jako drtivá většina jeho majitelů. Tedy jako rychlý rodinný dostavník
Foto: Jiří SoukupJakkoliv se jedná o člena rodiny Mini, jde v podstatě o rodinné auto. Rodinné auto, které si koupí ten, kdo chce dynamiku srovnatelnou s BMW M1, ale potřebuje, aby se mu do auta vešla rodina a nějaké to zavazadlo. Ve finále jsme tedy byli docela rádi, že nás auto nebude svádět k překonávání dynamických rekordů, ale že si ho vyzkoušíme z pohledu reálného uživatele, který nejezdí pouze v letním počasí na okruhy, ale potřebuje se s autem přepravovat také během zimních plískanic s dětmi na palubě.
Foto: Jiří SoukupAuto je to skvělé, to si řekneme dále, ale hned v úvodu musíme zmínit nedokonalosti, které nás skutečně zamrzely. Tím prvním mínusem je ovládání sklápění opěradla řidiče i spolujezdce archaickým mechanismem, kdy se musí zvednout páčka na boku sedadla a váhou těla sklon opěradla upravit. U vozu, jehož cena začíná na částce 1.075.000,-Kč, bychom očekávali elektrické ovládání, nebo alespoň mechanickou růžici, kterou se dá vcelku pohodlně otáčet. Možná lze elektrické ovládání sedadel dokoupit jako příplatková výbava, ale ceník doplňků jsme nezkoumali.
Foto: Jiří SoukupDruhé mínus směřuje k absenci indikátoru objektů v tzv. mrtvém úhlu vnějších zpětných zrcátek. I o téhle funkci si myslíme, že by u vozu této cenové kategorie rozhodně neměla chybět. Tím spíše, když obraz ve vnitřním zpětném zrcátku výrazně ovlivňují zadní dělené dveře. Ty jsou poměrně unikátním prvkem, o jehož praktičnosti se mohou vést diskuze, nám se ale tohle řešení líbí. Jediná výtka k zadním dveřím směřovala od naší kolegyně, které se zdálo, že síla nutná na jejich zavření musí být až příliš velká.
Foto: Jiří SoukupJinak celkový design auta je dle našeho vkusu skutečně povedený. Osloví nejen ženy, ale i muže. A je asi jedno, jestli je auto v červené barvě s černou střechou a černými koly, které jsme měli v testu my, nebo třeba v zelené s červenými doplňky, které testovali kolegové. Fantastickým „fórem“ je potom grafika zadních koncových světel, která evokuje britskou vlajku. V „brexitovém“ roce jde o obzvlášť ceněný detail. Je sice za příplatek v paketu s přednímu Full LED světly, ale rozhodně stojí za to. Když jsme u té zadní části – nenechte se zmást dvěma koncovkami výfuku, ta levá je slepá. Škoda. Přední část vozu je pak typický roztomilý „Mini face“, který si nespletete opravdu s ničím.
Foto: Jiří SoukupUvnitř vozu se budou příjemně cítit čtyři dospělé osoby, i když je pravdou, že na zadním sedadle bych na dovolenou do Chorvatska jet nechtěl. Ale v rámci rodiny tam stejně asi budou sedět děti, pro které je vzadu místo dostatek. Možná jen, že by sedadla mohla být o chloupek měkčí, ale to je věc osobního vkusu a vnímání pohodlí. Řidič si, až na v úvodu zmíněné ovládání sedadla, nemůže na nic stěžovat. Oceňujeme analogový rychloměr a otáčkoměr. V dnešní době je to už skoro jako retro, ale zaplaťpánbůh za něj.
Foto: Jiří SoukupA to nejlepší nakonec – motor. Mini Clubman JCW má pod kapotou to nejsilnější co dnešní Mini mohou nabídnout. Tedy dvoulitrový čtyřválec o výkonu 306 koní a maximem točivého momentu 450 Nm. To dělá z „Miníka“ takovou malou domácí raketu, se kterou se dostanete na stovku za méně než pět sekund. S ohledem na počasí jsme neměli možnost to vyzkoušet, ale pružné zrychlení třeba na dálnici nepřipouští jakékoliv pochyby, že byste s tímhle autem potkali na cestách nějak moc přemožitelů. Se spotřebou jsme se pohybovali kolem hodnoty 7,5l/100km, při dynamické jízdě se dá čekat o cca 1,5 litrů vyšší.
Závěr? Mini Clubman JCW je auto, jehož výkon asi nepotřebujete, ale jakmile to jednou zkusíte, a je úplně jedno, jestli na suché dálnici v Německu nebo na zasněžené D1, nebudete chtít nic jiného. Mini je sice styl, ale v tomhle případě i pořádná dávka užitné hodnoty v exkluzivním balení.
Test Mini Clubman JCW - Na sněhu a náledí 306 koní asi nepotřebujete. Ale strašně je chcete
