U tohoto auta bychom to nečekali, a u rozmazlené Elišky už vůbec ne. Přesto se to stalo a kolegyně Eliška nechtěla po týdenním testování tohle MPV opustit
Foto: Eliška KonečnáPeugeot Rifter jsme v základní verzi Active testovali již před několika lety. Jen těžko tehdy maskoval svůj původ v užitkové dodávce a tak jsme ani od luxusně vybavené verze GT Line nečekali žádné zázraky. Navíc si tentokrát pozici testovacího řidiče vylosovala naše kolegyně Eliška, která auta kategorie MPV zrovna „nemusí“. Když ale Riftera po týdnu přivezla hned z okýnka volala: „Tak tohle byla ta nejlepší kára, co jsem kdy řídila.“ Eliško, tak tohle nám budeš muset vysvětlit…
„Tohle auto bylo pro mě ohromný překvapení. Moc se mi do něj nechtělo, ale po týdnu se mi nechtělo z něj,“ zhodnotila Eliška týdenní zkušenost s autem, které podle ní mate svým vzhledem. „Jela jsem s dcerou na dvoudenní golfový turnaj. Většinou mívám problém dostat do auta golfový bag, golfový vozík, baterie a nějaká ta zavazadla abych nemusela sklápět zadní sedadla. Tady jsem všechno krásně naložila a navíc mohla bez problémů přidat i svůj bag. Všechno se tam krásně složilo. A co je úplná pecka – výklopné víko kufru. Sedneš si na hranu a bez problémů si třeba v zimě nazuješ lyžáky. Víko je tak velký, že se pod něj v pohodě schovají dva lidi, když třeba prší, nebo když svítí prudké slunce. Jen to zavírání pak chce trochu chlapské síly. Až po dvou dnech jsem pak zjistila, že lze vyklápět jen zadní okno. No tak to je velká paráda. Palec nahoru…“
Foto: Eliška KonečnáTaké interiér Elišku doslova nadchl: „Nádhera. Sedíš krásně vysoko, takže máš parádní přehled o okolním provozu. Zamilovala jsem si ten malej volant a přístrojovku nad ním. U Rifteru se navíc ručička otáčkoměru pohybuje po směru hodinových ručiček, a ne jako u jiných modelů proti směru. Ne že bych otáčkoměr u automatu potřebovala, ale když už tam je, tak ať to je přehledný. Pár vteřin jsem sice hledala volič automatické převodovky, ale pak jsem uviděla otočný systém, jako je třeba v Range Roveru. Moc pěkný, moderní a ergonomický. Prostě paráda. Co bych ale asi určitě oželela jsou páčky řazení pod volantem. Rifter jede pěkně, ale že bych tam potřebovala ručně ´sypat´ jednotlivé rychlosti, to fakt ne. Sedadla pohodlný, hodně úložných prostor, spárování s telefonem bez problémů, navigace docela svižná. Takže uvnitř jako v pokojíčku.“
Foto: Eliška KonečnáA jak se s Rifterem jezdilo? „Mám ráda svižnou jízdu, ale od Rifteru jsem ji rozhodně nečekala. Jenže překvápko. Auto jede opravdu živě a to i když jsme byly v autě dvě a obě měly plnou golfovou výbavu a nějaký ten kufřík. Navíc na to, jak je auto velký, tak docela dobře drželo směrovou stabilitu i když na dálnici trochu foukalo. Spotřebu jsem měla kolem 6,7l/100km. Asi by se dalo dostat k šesti litrům, jenže když já ráda jezdím svižně. Při parkování se sice musíš trochu soustředit, než dostaneš auto do ruky, ale hodně pomůže parkovací kamera. Teď, po týdnu ježdění, bych už klidně zaparkovala i v centru Prahy. Když bych to měla shrnout, tak přesně tohle auto, s touhle výbavou a v téhle barvě bych doma v garáži vážně chtěla. Pohodlný, praktický, na pohled pěkný a dokonce i cenově přijatelný auto. Tak třeba někdy se v té mojígaráži objeví".
Eliška se nám asi zamilovala. Peugeot Rifter Long GT Line ji doslova uhranul
