Ojetá Škoda Fabia kombi 1,0 TSI DSG

Odpůrci tříválců ať nečtou, ale ti, kteří hledají rodinný vůz s vysokou užitnou hodnotou, kvalitním zpracováním a nadčasovým designem, by měli zbystřit. Vyzkoušeli jsme předposlední generaci modelu Škoda Fabia kombi 1,0 TSI s automatem ve výbavě Monte Carlo

Foto: Martin FilipiNa téma tříválcových litrových motorů můžeme psát donekonečna a donekonečna bude takové psaní vzbuzovat velké vášně. Většinou od těch, co se současnými litrovými motory, které lze najít nejen ve Fabii, toho moc nenajezdili, nebo od těch, kteří třeba vyznávají kultivovaný chod šestiválcových motorů, případně nedají dopustit na atmosférické motory bez turba. A je to v pořádku. Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Pravdou ale zůstává, že současné litrové tříválce, které lze najít v nabídce mladoboleslavské automobilky, běžného řidiče, který od auta očekává přepravu z bodu A do bodu B s rozumnou spotřebou a dynamikou, určitě uspokojí. Nás o tom přesvědčila Fabia kombi s litrovým motorem 1,0 TSI a automatickou převodovkou.

Jasně, není to sice žádný dálniční křižník, se kterým by se pětičlenná rodina měla vydat na dovolenou do Chorvatska, přesto jsme ji během týdenního testu prověřovali především právě v dálničním provozu. Rozhodli jsme se totiž, že vyrazíme do Vídně. Ale protože silničáři na D1 opět opravovali několik úseků, nejeli jsme přes Brno, nýbrž přes Jihlavu a Znojmo. Ne že by to byla nějaká super cesta, ale spát na D1 se nám opravdu nechtělo. Alespoň jsme měli možnost zjistit, jak se Fabia s automatem chová na běžných českých silnicích a okreskách.

Foto: Martin FilipiVyrážíme tedy směr Vídeň, kde chceme zajít na proslavený "šnicl" a dort od cukráře Sachera. Do kufru dáváme jenom drobné příruční tašky. Aby „necestovaly“ v zavazadlovém prostoru upevňujeme je síťovým programem, což je jedno ze „Simply clever“ řešení, která škodovka nabízí. Ranní chlad (jeli jsme na výlet v dubnu) řešíme vyhříváním sedadla a nastavením příjemných 22st na automatické klimatizaci, startujeme tlačítkem a hurá na vídeňský trhanec, kávu, řízek a vyhlášený Sacher.

Červený interiér auta, který je signifikantním prvkem výbavy Monte Carlo, asi neosloví každého. Je podle nás až moc křiklavý. Na druhou stranu je velmi útulný a příjemný a ani na delší cestě neunaví. I když… Přední sedadla jsou sice pohodlná, ale na delší cestu se podle nás moc nehodí. Integrovaná hlavová opěrka totiž neumožňuje takové možnosti nastavení jako standardní výsuvná opěrka, a tak se především vyšším postavám může zdát sezení trochu nepohodlné.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ TEST OJETÉ FABIE 1,2 HTP 44kW

Foto: Martin FilipiMotor je velmi dobře odhlučněn, i když na druhou stranu se nám zdálo, jako by do interiéru směřoval přes reproduktory takový lehce dravý zvuk motoru. Něco jako třeba v modelu Octavia RS. Na rozdíl od „oktávky“ to ale nijak neobtěžovalo. Naopak, zvuk zněl docela příjemně. Moc se nám líbilo sedmistupňové DSG. Pohodlí automatu asi není potřeba dlouze popisovat. Ten, kdo jednou vyzkoušel výhody moderního automatické převodovky, se většinu už k manuálu nevrátí. A automaty z koncernu VW patří k těm nejlepším.

Foto: Martin FilipiCesta ubíhala docela v pohodě, i když dálnice D1 není zrovna naše oblíbená. Menší zácpa nevadí, podařilo se nám dobře propojit aplikaci Waze s vestavěným multimediálním systémem a najít nejrychlejší variantu. Sjíždíme proto na Jihlavu, jak jsme měli původně v úmyslu, a záhy se ukazuje, že děláme dobře. Nejen, že je silnice úplně volná, ale cestou potkáváme něco, co nás opravdu potěšilo. Obchod s názvem „Království klobás“. Dáváme si vynikající dršťkovou polévku a utrácíme skoro dva tisíce za různé klobásy a salámy. Dáváme plné tašky do kufru a opět oceňujeme velké množství háčků, přihrádek a sítěk, které v kufru udrží pořádek.

Foto: Martin FilipiPouštíme si hudbu ze Spotify, které lze snadno sdílet přes Android Auto, a na poslední čerpací stanici za Znojmem kupujeme rakouskou dálniční známku a benzín. A máme tady další překvapení. Do nádrže jsme dočerpali pouhých 17litrů, což znamená, že spotřeba byla v tu chvíli 5,8litrů na 100km. Je tedy pravda, že jsme nejeli žádnou „pilu“, ale jeli jsme opravdu svižně – pořád na hranici rychlostních limitů. Žádná snaha o ekonomickou jízdu se nekonala. Do Vídně a zpět již tedy dojedeme bez potřeby čerpat další palivo.

Kdo zná Vídeň tak ví, kdo ne, tak tomu poradíme. Nesnažte se zajet s autem až do centra. Čekají vás zácpy a hlavně nezaparkujete. Nejlepší variantou je parkoviště P+R Erdberg, kde zaparkujete za 3,40 € na celý den, případně za 17,10 €, kdo by třeba chtěl z Vídně letět na kratší dovolenou. Přímo u parkoviště je stanice metra, které vás pohodlně doveze až do centra.

Foto: Martin FilipiCesta zpět ubíhala opět docela v pohodě, silnice byla průjezdná a jistotu při noční jízdě dodávala xenonová světla, která zaslouží absolutorium. V autě jsme se nakonec shodli, že s touhle Fabií bychom klidně i do toho Chorvatska jeli. Auto jelo svižně, spotřeba pod šest litrů, do kufru se toho vešlo docela dost, uvnitř pohodlíčko. Jen aby vás při výběru ojetého auta nepřekvapila cena. Jako nové stálo v roce 2018 tohle auto skoro 500 tisíc korun. Dnes takto nakonfigurovanou Fabii pořídíte za cenu lehce pod 400 tisíc. Nedá se nic dělat. Situace na trhu ojetin je bohužel taková, jaká je. Na druhou stranu, bude-li mít vybrané auto jasný původ a zmapovanou servisní historii, nebude to rozhodně špatná koupě.