Tohle auto by za deset let mohlo mít poměrně zajímavý investiční potenciál. V ČR na něj prakticky nenarazíte, v Evropě jich k sehnání také moc není. Přesto, nebo právě proto, by se mohla investice do tohoto malého hybridu časem zajímavě zhodnotit
Automobilka Honda chtěla modelem CR-Z oprášit vzpomínky na sportovní model CR-X. Co se týče vzhledu, povedlo se jí to beze zbytku. Design modelu CR-Z vzbuzuje emoce i u automobilových laiků. Při pohledu na auto z jakéhokoliv úhlu máte totiž okamžité nutkání usednout za volant a sešlápnout pedál plynu až k podlaze. Bohužel, zdání klame. Ačkoliv zvenku se Honda CR-Z tváří jako ryze sportovní vůz, po usednutí za volant je jasné, že o žádné sportovní jízdě nemůže být ani řeč.
Pod kapotou Hondy CR-Z je totiž namontováno hybridní ústrojí, které se skládá z benzínového čtyřválce o objemu 1,5 litru o výkonu pouhých 114koní a elektromotoru, který nabízí dalších 14 koní, respektive 78 Nm při rozjezdu nebo akceleraci. Výkon ani točivý moment však nelze sčítat, protože obou nejvyšších hodnot je dosahováno při rozdílných otáčkách. Honda v modelu CR-Z použila tři režimy pohonu, podle kterých se řídí nastavení celého auta. Mění se nastavení škrticí klapky, klimatizace či odezvy posilovače řízení.
Režim SPORT nabízí relativně svižnou jízdu. Řízení ztuhne, elektromotor se připojuje častěji a umožňuje zrychlovat téměř v jakýchkoliv otáčkách. Režim NORMAL pak nabízí kompromis mezi sportovní a ekonomickou jízdou. V režimu ECON asi budou řidiči jezdit málokdy. Tento režim totiž preferuje výrazně úspornou jízdu, elektromotor se připojuje s ohledem na nižší spotřebu, nikoliv na vyšší výkon. V režimu ECON je také omezena činnost klimatizace a je aktivován systém Start/Stop.
Interiér vozu byl po vzoru v té době poslední generace modelu Civic zpracován ve futuristickém stylu. Startuje se poněkud nelogicky otočením klíčku a následným stiskem červeného tlačítka. Přední sedadla poskytují dostatek komfortu, ta zadní lze však označit opravdu spíše jako nouzová a lze je použít maximálně pro zavazadla. Z vozu je také velmi omezený výhled směrem vzad, především díky zadnímu půlenému oknu.
Výkonový deficit hybridního ústrojí je hodně znát především při delších dálničních přesunech, kde je opravdu problém držet tempo s ostatními vozy. Při jízdě po okresních silnicích a se zapnutým režimem SPORT lze Hondu CR-Z alespoň částečně přinutit k trochu sportovnější jízdě. Podvozek je naladěn spíše do sportovna a bylo by tak jistě velmi zajímavé zjistit, jak by se CR-Z chovala s motorem z modelu Type-R. Hondu CR-Z lze tak označit spíše za zajímavé stylové auto, které však ve své době hledalo kupce velmi, ale opravdu velmi těžko.
Důvodem byl jak slabý motor, tak i především přemrštěná cena. Základní cena byla v České republice v roce 2010 totiž stanovena na 569 000 korun. Verze GT Top, která tehdy prošla naším testem, potom stála 659 000. A to už byla cena, za kterou se tehdy dal pořídit mnohem výkonnější Volkswagen Scirocco s převodovkou DSG a výkonem 160 koní, nebo třeba Renault Megane Coupe s výkonem 180 koní. A to vám ještě v peněžence zbylo více než 100 tisíc korun. Z dnešního pohledu by se ale Honda CR-Z mohla jevit jako poměrně zajímavá a relativně levná investiční příležitost. Zachovalé exempláře se dají pořídit pod 200 tisíc korun a třeba za takových deset let se ukáže, že to byly dobře investované peníze. Těchto exotů totiž po silnicích jezdí opravdu velmi, ale velmi málo.
