Objevili jsme zapomenutý klenot. Dvacet let starou Suzuki Grand Vitara XL7. Je úplně nová a na tachometru svítí pouhých 877 ujetých kilometrů. Navíc vypadá i jezdí skvěle.
Hodně lidí si kupuje drahá auta, aby se s nimi mohli svézt, užít si ten báječný pocit luxusu uvnitř, tiché vrnění pořádného motoru, jemné pohupování karoserie - a taky možná, jen tak trochu, hřejivou radost z obdivu sousedů. Nikdo si nepořídí velké SUV jen proto, aby ho dal do garáže, a nechal ho tam navěky stát. No, skoro nikdo. Jeden takový unikát se ale nám podařilo objevit.
Suzuki Grand Vitara je v Česku poměrně známým autem. Ne ovšem ve verzi XL7, která má o 30 čísel delší rozvor, a většinou mívala sedm míst. No, většinou - na českém trhu se jich totiž prodalo jen pár kusů, a právě námi objevený je zrovna pouze v pětimístné konfiguraci.
Majitel ometal metlou auto od sněhu, takže jsem ho hned prosil, aby to nedělal, poškrábal by lak
Pavel P.; Současný majitel Suzuki Grand Vitara XL7
Původní majitel z Jablonce nad Nisou auto koupil 3. 3. 2003, což potvrzuje i servisní knížka. A je až neuvěřitelné, že zub času se na autě vůbec nepodepsal. Auto nepoznalo posypovou sůl, déšť ani sníh. Podle svědectví syna majitele s ním jeho tatínek absolvoval jedinou cestu. Z domovského Jablonce nad Nisou na veletrh do Brna a zpět. Tedy 606 kilometrů. Zbytek připadl na pojížďky kolem haly jeho firmy. Jen tak pro radost. Prodával stroje, takže je měl asi i rád... Když loni zemřel, syn se rozhodl některé kousky prodat. Všechny měly raritně málo najeto. Třeba Škoda Octavia I. generace s 15 tisíci kilometry, kterou koupil sběratel, jež si pro ni přijel vlakem. Dvojková Škoda Octavia s nájezdem 500 km zůstala ovšem v rodině.
Chtělo by se mi s ním jezdit víc, moc hezky se chová i na silnici, přestože je to poctivý rámový offroad s tuhými nápravami, rozdělovací převodovkou a redukcí; novější Vitary už rám neměly
Pavel P.; Současný majitel Suzuki Grand Vitara XL7
Suzuki Vitara však "visela" v internetové inzerci bez zmínek o jakékoli raritnosti, takže současný majitel Pavel P. z Uherského Hradiště si zpočátku myslel, že informace o sumě najetých kilometrů je překlep, že zkrátka vypadla minimálně jedna nula. "Tomu se nedalo odolat. Inzerát jsem našel v Jeep skupině na Facebooku. Volal jsem na něj, majitel však řekl, že už má jednoho kupce, tak jsem to pustil z hlavy. Za dva dny ale volal zpět, že je auto volné. Přijeli jsme, chlapík se k Vitaře choval jako sice k novému, ale úplně běžnému autu. Třeba ho před námi ometal metlou od sněhu, takže jsem ho hned prosil, aby to nedělal, poškrábal by lak."
Foto: Roman HegerPavel přijel pro auto s odtahovým vozíkem, okamžitě totiž věděl, že najíždět další sumu kilometrů by byla hloupost. Od letošního jara se tak s ním občas sveze jen pár kilometrů "okolo komína". "Chtělo by se mi s ním jezdit víc, moc hezky se chová i na silnici, přestože je to poctivý rámový offroad s tuhými nápravami, rozdělovací převodovkou a redukcí; novější Vitary už rám neměly," říká Pavel.
Pavel se pozastavuje se nad, z dnešního pohledu, hodně zvláštní výbavou. Přestože prodejní cena auta byla kolem 800 tisíc korun, chybí třeba přední mlhovky nebo rádio, Vitara má jen přípravu na něj, včetně reproduktorů. Ale na druhou stranu nechybí vyhřívané sedačky a zrcátka, elektrické stahování všech oken, tempomat, klimatizace. Ta je samozřejmě plně funkční.
V Pavlově garáži, kde skrývá i další hezké kousky, většinou jeepy a ameriky, si jdeme auto prohlédnout pěkně zblízka. Strašně nás baví objevovat všechny detaily - ochranný vosk na motoru se ještě ani nestihl rozpustit, čistý hliník svítí do dálky. Alternátor se jen leskne, stejně tak jako šroubky na převodovce. Ani na chladiči nevidíme jedinou mušku. Obrovský tlumič výfuku s nápisem Suzuki Futaba, samotný výfuk je čistý zvenčí i zevnitř, se ani nestihl zašpinit od zplodin. Mimochodem, auto má tři katalyzátory a čtyři lambda sondy - model primárně mířil na americký trh, a tam už před dvaceti lety brali boj s emisemi sakra vážně.
Na všech dílech vidíme malinké nápisy „Made in Japan“. Samozřejmě víme, že auto je v podstatě ve stavu nového, ale i tak nás podrobnosti nepřestávají fascinovat. Kdo někdy kupoval nové auto, ten pocit dobře zná. Na většině dílů podvozku je stále ochranný voskový nátěr, kryt pod nádrží jen svítí, silentbloky se lesknou neposkvrněnou černí...
Foto: Roman HegerJe čas se projet. Alespoň kousek, s převozními značkami (na focení je zase sundáváme). Neskrýváme nadšení - šestiválec 2.7 V6 má opravdu sametový chod, jen tiše, téměř neslyšně, švitoří. Za plynem jde lehce, rychlosti manuální převodovky zacvakávají bez jakýchkoli vůlí, motor táhne prakticky od volnoběhu, řadit nahoru se dá hluboko pod hranicí 2000 otáček. Řízení je přesné, což bychom zrovna u offroadu nečekali. Překvapuje nás, jak je auto pohodlné a fantasticky tlumí nerovnosti. Auto díky rámovému podvozku odpruží cokoli. A tak za jemného pohupování majestátně plujeme krajinou. Tohle je nádherné ultrapohodlné retro, s nímž se ovšem dá bez problémů jezdit i v dnešním provozu.
Loučíme se s Pavlem a slibujeme mu, že o autě zjistíme něco víc, máme přeci v branži kontakty. Jenže v českém zastoupení Suzuki nám k raritě nic říct nedokážou. "Neumíme to nijak zjistit. Náš informační systém totiž začal fungovat o tři roky později, než bylo auto prodáno, a na servisu nikdy nebylo, takže žádné záznamy o něm nemáme. Ale rarita je to zcela jistě, myslím, že i napříč značkami," říká Dominika Baborská. A tak je Vitara utajeným klenotem, který možná stráví v Pavlově garáži další roky jako "uloženka" perspektivního veterána...
Suzuki Grand Vitara XL7 - garážový poklad má po dvaceti letech najeto pouhých 877 km
