Nákup ojetého vozu řeší každoročně statisíce Čechů. Desítky tisíc z nich se ale při nákupu spálí. Přetočené tachometry jsou přitom podle odborníků asi tím nejmenším problémem, se kterým se mohou setkat.
Situace na trhu nových ani ojetých vozidel není stále nikterak růžová. Zatímco na nové vozy čekají zákazníci někdy i déle než rok, nákup ojetého vozu, který je sice k dostání ihned, vykazuje mnohdy značné riziko. A to především při nákupu v neznámých autobazarech, nebo na inzerát někde na ulici. Na český trh se totiž dostávají dovozené vozy bez doložené servisní historie. Vozy jsou často po závažných haváriích, s výrazně přetočenými tachometry, nebo v mizerném technickém stavu.
Důležité jsou hlavně záznamy o případných nehodách, tedy zda vozidlo nebylo nějak zásadně poškozeno
Martin Pajer; ředitel Cebia
Jen za první čtyři měsíce letošního roku bylo podle Svazu dovozců ojetých automobilů registrováno v České republice 51.912 vozidel, přičemž celá čtvrtina z nich (12.604 vozidel) bylo starších 15 let. Ve stáří 10 - 15 let to potom bylo 13.589 vozidel. Mezi dovezenými ojetými vozy, které jsou starší než 15 let, kraluje značka Volkswagen, následována domácí Škodovkou. Na třetím místě v dovozech se potom nachází značka BMW, následuje Mercedes a Ford.
Proč stará vozidla dovezená ze zahraničí tvoří tak významnou část všech ojetin nabízených na českém trhu? Proč se taková auta neprodají na místním trhu, ale vyvážejí se do Česka? Většinou proto, že například o 15 let starý taxík ze španělského Madridu, nebo německého Mnichova nemají zahraniční zákazníci zájem. V Česku se však takové auto většinou bez problémů prodá.
„Zásadní roli hraje pochopitelně poptávka Čechů po výrazně levných vozidlech“, říká Martin Pajer ze společnosti Cebia, která se zabývá prověřováním historie ojetých vozidel již více než 30 let a pokračuje: „Pro nepoctivé prodejce je totiž relativně snadné nakoupit v zahraničí levný, mnohdy zásadně bouraný vůz se stovkami tisíc najetých kilometrů, tady jej tou nejlevnější cestou opravit, upravit stav tachometru a nabízet jej na trhu klidně i se stoprocentní marží jako nehavarovaný a s nízkým stavem ujetých kilometrů. V podstatě každý den takové případy v našem systému evidujeme“.
Podle Pajera se nepoctiví dovozci spoléhají na to, že neznalý kupec nebude prověřovat historii vozu, jeho identifikátory, skutečný rok výroby, nebo třeba záznamy o nehodách. A to je podle něj velká chyba, která často vyústí v nemalé finanční problémy. „Nejde jenom o známé přetáčení tachometrů, ale také například o rok výroby, který bývá často zaměňován s rokem uvedení do provozu“, varuje Pajer. Podle něj nejsou výjimkou ani případy, kdy je vůz takto „omlazen“ i o více než tři roky.
Důležité je podle Pajera také prověření servisní historie vozidla. Jakkoliv může auto na fotografiích, nebo někde na ulici, vypadat jako netknuté, je nutné jeho servisní historii prověřit. „Nestačí však prověřit jenom servisní knížku s daty výměny oleje a svíček. Důležité jsou hlavně záznamy o případných nehodách, tedy zda nebylo auto nějak zásadně poškozeno“, říká Pajer. Na český trh se totiž dostávají vozy, které například německá pojišťovna po nehodě ohodnotila tzv. „totální škodou“ a vyřadila z provozu. Zlaté české ručičky takový vůz vykoupí, dovezou do Česka, opraví, naleští, přetočí, navoní a šup s ním na internet. Zákazník se vždy najde. Čeští zákazníci totiž bohužel často nakupují ojeté vozy tak, že za ně utratí naprosto všechny peníze a za prověřování vozu už utrácet nechtějí. „Ano, služba pochopitelně něco stojí, ale těch pár stokorun jsou rozhodně účelně vynaložené prostředky,“ říká Pajer a připomíná případ těžce havarované Fabie, která se po opravě prodala v Česku za 300 tisíc korun.
Nákup ojetého vozu je vždy poměrně velkým zásahem do rodinného rozpočtu. Ať již kupujete auto za 100 tisíc, nebo za půl miliónu, vždy byste měli počítat s částkou alespoň tisíc korun, kterou utratíte za jistotu, že nekupujete zajíce v pytli, který by vás následně mohl přijít mnohem dráž.
