Až 75 procent zákazníků dělá při nákupu ojetiny v autobazaru stále stejnou chybu. Ta je ve svém důsledku může stát i desítky tisíc. Ze zdánlivě výhodného nákupu se tak může stát zlý sen.
Provozovatelé autobazarů potvrzují, že téměř tři čtvrtiny zákazníků dělají při nákupu ojetého vozu jednu zásadní chybu. To chybou je, že na nákup vysněného vozu vynaloží veškeré své volné finanční prostředky. Přitom každá ojetina, i ta zánovní, vyžaduje hned po nákupu alespoň základní servisní úkony spočívající k celkové kontrole vozu v kvalitním servisu a alespoň výměně motorového oleje a filtrů. „Je potřeba počítat s tím, že vozy se do autobazarů dostávají většinou ve chvíli, kdy je čeká nějaký servisní úkon, pravidelná servisní prohlídka nebo větší či menší oprava,“ říká Karel Studený, automechanik z menšího pražského autoservisu. Podle něj je naprostá většina původních majitelů s vozem spokojena do té doby, než je potřeba na voze udělat nějaký servisní úkon. „Pak nastává ta chvíle, kdy začínají uvažovat nad ttím, že vůz prodají,“ vysvětluje Studený.
Podle Studeného nepotřebují mladší ojetiny, do stáří přibližně pěti let, nijak zvlášť náročný servis. Měla by stačit výměna motorového oleje včetně filtru, výměna palivového i vzduchového filtru a kontrola brzdového obložení a pneumatik, které po pěti letech mohou být již zralé na výměnu. U starších vozů už ale může být finanční náročnost servisních úkonů větší. Vozy ve stáří pět až deset let by měly projít stejnou kontrolou jako vozy mladší, plus by jejich nový majitel měl nechat zkontrolovat stav tlumičů, brzdové soustavy, stav výfukové soustavy a možná i preventivně vyměnit rozvody u vozidla, které má větší kilometrový nájezd, nejasnou servisní historii a není u něj zřejmé, zda předchozí majitel rozvody měnil. Jenže takové servisní úkony již mohou stát i více než 20 tisíc korun, které ale velká část nových majitelů ojetiny nemá, resp. nepočítá s jejich výdajem.
„Většina zákazníků se vydá ze všech volných finančních prostředků a na servis už jim málokdy zbývá,“ říká k tomu Studený, který má ještě jeden postřeh: „Někteří kupující dokonce až u pokladny v autobazaru zjistí, že jim nezbylo ani na pojištění vozu“. Podle Studeného tak mnoho nových majitelů ojetiny na servisu šetří, což je ale v důsledku může stát násobně více, než kdyby s vozem do servisu zajeli hned za začátku. Příkladem může třeba poškození motoru při prasklém rozvodovém řetězu nebo třeba špatná funkce automatické převodovky, u které za předchozích 150 tisíc kilometrů nikdo neudělal servis, resp. výměnu oleje. Studený proto doporučuje, aby zájemce o ojetý vůz vždy počítal s částkou alespoň 10 tisíc na základní servis. Včasná péče o vůz se potom vrátí v jeho větší spolehlivosti a menších nárocích na peněženku svého majitele.
