Ford Escort si získal pověst spolehlivého a nenáročného vozu s nízkými provozními náklady. Auto to bylo krásné, ale koupit ho nebylo vůbec jednoduché. Trh v tehdejším Československu se sice označoval jako volný, ale auta byla stále podpultovým zbožím.
Jak to bylo nejen s Fordy v tehdejším Československu, vypráví Petr Přikryl, který dlouhá léta prodával ojeté vozy v ikonickém autobazaru pod pražským Libeňským mostem:
Ford Escort si získal pověst spolehlivého a nenáročného vozu s nízkými provozními náklady. Dokonce ani koroze, která trápila celou řadu ostatních automobilů, nebyla u něj tak agresivní. Bylo to po všech stránkách spolehlivé auto. Zrovna tak věřím, že Ford Escort vytvořil základ této oblíbené značce, která se pravidelně objevuje na předních příčkách v počtu u nás prodaných automobilů.
Bez známosti koupit nešel, černém trhu však ano
Auto to bylo krásné, ale koupit ho nebylo vůbec jednoduché. Trh v tehdejším Československu se sice označoval jako volný, ale auta byla stále podpultovým zbožím. 3 dveřový hatchback s motorem 1.3 se prodával Tuzexu za 26 000 bonů, v Mototechně za 130.000,-Kčs a 5 dveřový za 150.000 Kčs.
Pamatuji si inzertní službu ve Vodičkově ulici, kde se každý čtvrtek měnila nabídka. Prodej Escortů se zde pravidelně objevoval. Prodávající často vystupoval jako zahraniční montér, který opět vyjíždí do ciziny, a proto auto prodává. Osobně jsem se potkal s partou varietních umělců (cirkusáků), kteří zase odjížděli na zahraniční štaci, a koupit se od nich dalo třeba pět Escortů. A za týden klidně znova. Pražští veksláci si zase našli cestu do Tuzexu a prodejem Fordů vlastně prodávali bony o dvě koruny dráž. Obratně měnili cenu třídveřové verze, za pětidveřovou. Kupující se vždycky našel.
Zážitek s autem po Karlu Gottovi
Od roku 1985 jsem vše již prožíval z pohledu prodejce autobazaru pod Libeňským mostem. Čtyřleté Escorty si stále držely cenu a prodávaly se obratem. Všechny bych je asi nespočítal, ale moc dobře si pamatuji na prodej Ford Escort XR3i po Karlu Gottovi. Auto bylo v dobrém stavu, ale bylo docela drahé. Pouze dobrým známým jsme prozradili, po kom že to auto je. Jednoho dne přišel do naší prodejny pán v opraném baloňáčku s aktovkou ze které vyčnívala termoska, a moravským přízvukem pravil: „Synku, ukaž mi teho Fórdíka“. Já jsem se vždy choval k zákazníkům slušně, i když se často chtěli s prodávaným autem pouze projet. Zrovna tak se občas stávalo, že někteří špatně přečetli prodejní cenu a museli jsme je upozornit, že to auto nestojí například 19 800, ale 198 000 korun.
Escort skončil na Moravě
Tento pán ale kývl hlavou a pokračoval: „Jen pojď synku, projedeme ho“. Předvedl jsem mu sportovní vlastnosti tohoto modelu, a když jsme přijeli zpět, tak se ho ptám, zda se chce podívat na podvozek „ Ne, já temu stejně nerozumím, budu se chvilu dívat a přindu“ odpověděl. Přišel a začal povídat, že je to trochu jiné auto, než jeho stejšna. „Jo, plácnem si“ povídá. Dobře, odpověděl jsem, a jak to chcete platit, otče? Máte s sebou peníze? „ Tož tady sů“ otevřel aktovku a vyndal do stránky časopisu Vlasta zabalené bankovky. Vyndal ještě jeden větší balíček a pravil: „Synku jsem moc spokojené, tady máš vejslužku od nás z Moravy. Jsi ňáké pohublé.“ Po dalších dvaceti minutách se zvedl a loučí se. Počkejte, otče, ještě musíme napsat papíry. Dejte mi prosím občanku. „Ale dej pokoj synku, takovů kozu bych nechtěl. To je pro našeho mladého. Přinde v pátek a pojedeme dom“. Pána jsem odvezl k jeho sestře do Haškovy ulice, cestou jsme Escorta zaplatili na poště a bylo to.
