Jedni ho zbožňovali, druzí nenáviděli. Článek o polské dodávce ŽUK vyvolal mezi čtenáři nečekanou vlnu reakcí. Většina diskutujících totiž nesouhlasila s názorem jednoho jeho řidiče, že řídit tohle auto bylo za trest. A byla mela.
Polská dodávka ŽUK, která se vyráběla v letech 1959 až 1998, byla jedním z mála dodávkových automobilů, které bylo možno na československých silnicích před rokem 1989 spatřit. Nebyl to žádný výkřik techniky, ale komunisté prostě neměli prostředky na to, aby kupovali do podniků vozy jako VW Transporter, nebo třeba Ford Taunus/Tranzit.
Jezdil jsem s tím u firmy od r. 1982 -1985. Nebyl pohodlný, ale zimní norma 17,6l benzinu, letní 15,6. Při dobré vůli jezdil za 11. Uvezl tunu. Měl jsem 3kvalt pod volantem, viz. Volha. Nedám dopustit
Pavel Pavel; Čtenář webu TestyOjetin.cz
ŽUK byl navíc, díky své konstrukci a společným komponentům s vozem Varšava, což byla v podstatě kopie sovětské Pobědy, pro komunisty cenově relativně dostupný, takže se začal objevovat i v tehdejších československých autoparcích. Využití společných komponentů s Varšavou, a také některé zastaralé technologie, ale způsobovaly problémy. Například s přední nápravou, jejíž životnost byla podprůměrná. Auto mělo také poměrně vysoko položené těžiště, což v kombinaci s rozvorem pouhých 270 centimetrů dodávalo vozu ne zrovna ideální jízdní vlastnosti. I proto někteří jeho řidiči říkali, že jezdit se ŽUKem bylo za trest.
Také jsem měl tu čest řídit tento šrot. Tohle auto byla vizitka socialistické ekonomiky, totální šrot, který i v době svého vzniku neměl co dělat na silnicích
Jarmil Sýkora; Čtenář webu TestyOjetin.cz
ŽUK vážil 1340 kilogramů a uvezl přitom až dalších 900 kilogramů nákladu. Spotřeba však mnohdy překonala i patnáctilitrovou hranici, takže dojezd auta s 55 litrovou nádrží byl cca 350 kilometrů. Zatímco někteří řidiči nemohli této dodávce přijít na chuť a preferovali například domácí Škodu 1203, jiní naopak nedali na ŽUK dopustit. Projevilo se to i v diskuzi pod článkem, ve kterém jeden z řidičů tohoto vozu vyslovil názor, že řídit ŽUK bylo za trest.
Měl jsem ŽUK jako služební auto. K tomu i 1203 a ARO. Žukem se jezdilo nejlépe. Jen kvůli spotřebě se vyměnil karburátor za dvoukomorový a jezdil jsem za 11-12 litru. Měl jsem ho asi 4 roky a byl skvělej. 3 rychlosti a nikde mne to nenechalo
René Kvapil; Čtenář webu TestyOjetin.cz
Sami jsme v ŽUKu nikdy nejeli, ale samotná diskuze nás přesvědčila o tom, že pro někoho to bylo skutečně auto snů, zatímco pro jiného „šrot“. Nicméně přibližně dvě třetiny diskutujících auto spíše chválilo a mělo pocit, že jsme o ŽUKu nepsali hezky. Například pan Augusta do diskuze napsal: „Na tomto článku mi nejvíc vadí že ho sesmolil člověk co s ním nikdy nejen nejel ale nejspíš ani neviděl. Odkazuje se přitom na jediného člověka co je na tom asi tak jak autor. Raděj by se měl jít živit poctivě než vymýšlet bludy. No ale to by ho unavovalo a neneslo navíc z práce bolej ruky. A srovnávat s 1203 je taktéž směšné. Výkon a výdrž je 100 a 1. Navíc 1203 vycházela s tudora a krom kastle se moc nezměnilo“. (Pro zachování autenticity jsme komentář ponechali v původní podobě, včetně pravopisných chyb).
Pan Augusta má však minimálně v jednom ohledu pravdu. Skutečně není mnoho aut, vyráběných před rokem 1989, která jsme řídili. Ale třeba Škoda 1203 mezi ně patří. Stejně tak jako Oltcit, Škoda Favorit, Škoda 120 GLS, Škoda 110R a nesmíme zapomenout na ikonický Trabant. Zajímaly by nás ale i vaše zážitky s podobnými vozy.
Máte i vy nějakou osobní zkušenost se ŽUKem? Případně s nějakým jiným autem, které se prohánělo po československých silnicích před rokem 1989? Napište nám do diskuze. Budeme rádi za každý příspěvek a nevylučujeme, že nějaký zajímavý využijeme pro naši práci.
