I soudruzi v socialistickém Československu dělali chyby. V tehdejší Mototechně sice vznikl kompletní katalog Volkswagenu s tím, že se k nám německé vozy budou dovážet, ale nestalo se tak.
Katalog Mototechny tak byl dalším důkazem normalizační fikce a dnes je z něj zajímavý sběratelský artefakt. Pár jedničkových Golfů se k nám sice dostalo formou dovozů nebo darů ze zahraničí, ale byly to nízké desítky kusů. Dvojkový Golf však již v nabídce byl a jeho cena byla stanovena na zhruba 124 000 korun. V roce 1981 se začal nabízet dokonce i s dieselovým motorem. S lepší výbavou a s o něco vyšší cenou byl pak prodáván také v Tuzexu. Jak to bylo s Golfem v době před rokem 1989 nám opět povyprávěl Petr Přikryl:
Osobně jsem prodal desítky jedničkových Golfů, u kterých se jen stěží poznalo, kolik kilometrů mají najeto. Tachometry totiž tehdy počítaly pouze do sto tisíc km. Zda počítal třetí, nebo pátou rundu bylo často složité poznat. Karoserie totiž odolávaly docela dobře korozi, podvozkové a mechanické díly pak nebyl problém za pár korun vyměnit.
Golf od Deutsche post s porcí 670 tissíc km
Vzpomínám na jednu reklamaci, kdy ojetý dvacetiletý Golf měl vysokou spotřebu oleje. Společně s kupujícím jsme kontaktovali původního majitele. Ten se zase obrátil na majitele, od kterého Golfa před lety koupil. Tento prapůvodní majitel dostal auto darem od svého bratra, který emigroval do Německa. Bylo mu jeho českého souroznce líto, že nemá čím jezdit, tak koupil levného vyřazeného Golfa od Deutsche Post, nechal ho přelakovat a poslal mu ho. Teprve po letech, když byl Golf prodaný, tak se bratr přiznal, že už v době nákupu od německé pošty měl podle záznamů najeto asi 670.000 km.
Nesmrtelné auto
Reklamaci jsme vyřešili tím, že motor opravil můj známý mechanik. Potřebné díly zaplatil původní majitel a práci kupující. Příběh ale nekončí. Po třech letech se Golf opět objevil u nás v prodeji. Zrovna byl u mě na prodejně kamarád, kterému ukradli auto, a chtěl něco koupit na přechodnou dobu. O ujetých km a opraveném motoru jsme mu řekli. Z přechodné doby ale byly další tři roky, kdy auto bez vážnější závady užíval. Nakonec ho ponechal synovi. Klidně bych věřil, že ještě někde jezdí i s porcí ujetých km kolem milionu.
Volkswagen Golf GTI trhal asfalt
Dvojkových Golfů jsem samozřejmě prodal daleko více. Nebyl s nimi žádný problém, ale údaj o počtu ujetých km jsem často popisoval slovy: „Celkový počet ujetých km nelze zjistit“. Kolik jsem tedy prodal kilometrových rekordmanů nevím. Rád vzpomínám na prodej modelů GTI, které na svou dobu neměly na silnici konkurenci. Auto při rozjezdu doslova trhalo dlažební kostky. A i s verzí GTI mám vlastně zajímavou historku:
Kloboukovy hrátky
V autobazaru jsme měli celou řadu stálých zákazníků. Chodil k nám chlapík, kterému jsme říkali „Klobouk“ podle pokrývky hlavy, kterou neustále nosil. Byl to velký fanda právě modelu VW Golf GTI. Vystřídal jich desítky. Jeho největší zábavou bylo, že měl vytipované světelné křižovatky, na kterých číhal na svoji oběť. Jezdil tak dlouho, než na červenou ve vedlejším pruhu zastavilo nějaké silné auto. Při čekání na zelenou svého Golfa túroval tak, že tím vyprovokoval toho druhého k rychlému startu. Většinou byl u dalšího semaforu o několik metrů dříve. Jednou jsme ale na Klobouka připravili past.
Vlk v rouše beránčím a za volantem blondýna
Kamarád z Brna, který s jedničkovým GTI Golfem kdysi jezdil závody automobilů do vrchu, byl tou správnou inspirací. S naším plánem souhlasil. Jeho GTI bylo totiž vzhledově „upravené“ na nejslabší model 1.1. Auto bylo i vzhledově ošklivé, v barvě takové myší šedi. Za volant usedla blonďatá přítelkyně tohoto Brňáka, ovšem i ona měla srdce závodníka. Do tlumiče výfuku jsme ještě vstříkli deci červené brzdové kapaliny s olejem. Věděli jsme, kam Klobouk od nás pojede.
Vrána k vráně sedá, golfista kolegu hledá
Řekli jsme mu, že náš známý z restaurace Hanavský pavilon, prodává GTI a nemá čas na bazar přijet. Brňáci čekali v boční uličce. Vše tedy mohlo začít. Na první křižovatce v ulici Argentinská brněnský Golf již kouřil jako dýmovnice. Nepovedlo se však stát vedle Klobouka. Na dalších světlech ale již ano. Slečna na chvíli vedla, potom schválně ubrala a Klobouk zamířil do Chotkovy ulice. A zde to přišlo. Do první zatáčky jela vnějším obloukem a na kratičké rovince Golfu naložila, a i když Klobouk málem prošlápl ve svém GTI podlahu, tak v další zatáčce po ní zbyl pouze kouř z naší „pekelné směsi“. Rychle odbočila k Hanaváku a když klobouk přijel, tak již Brňáci popíjeli na baru kávu. „Chceš koupit toho ošklivého Golfa, co tě před chvílí předjel v Chotkových sadech?“ zeptala se s úsměvem blondýna. Klobouka dlouho mrzelo, že tohle auto, které ho tak vytrestalo, nebylo na prodej. Inu, vrána k vráně sedá a golfista kolegu hledá. Často to platí dodnes.
Jak je to s Golfem dnes?
Golfů první generace byly vyrobeny miliony. V nabídkách na prodej po celé Evropě jich jsou tisíce. Ceny začínají na 500 euro, ale stav bývá pochopitelně žalostný. Za současný průměrný plat v České republice, koupíte zachovalého krasavce, za kterým se otočí nejenom pán v klobouku. V nabídce naleznete i auta od deseti tisíc euro, která mohou klidně stát na prodejně Volkswagenu, vedle současných Golfů, jako reklama na tato doslova ikonická auta. Můj tajný tip je ovšem model Volkswagen Golf Kabriolet, ideálně do roku 1980. Legálně ho přihlaste na veteránské značky a se staženou střechou se můžete projet třeba ulicí kolem Chotkových sadů. Pevně věřím, že celá řada lidí přestane obdivovat výhled na Pražský hrad a pokyne vám se zdviženým palcem. To Vám všem ze srdce přeji.
