Seriálový Standa Pekárek vyrazil s kolegy na MS v hokeji ve Vídni už tehdy starou Škodou 1203. V pěti lidech jim cesta takovým autem musela trvat celý den. To ovšem jenom v tom případě, že se auto cestou nerozbilo.
Škoda 1203 je československým ikonickým dodávkovým automobilem doby před rokem 1989. Ne snad proto, že by to byl tak oblíbený vůz, kterého vznikne několik generací, jako například modelu VW Transporter, ale prostě proto, že v té době nebyla v podstatě žádná jiná alternativa. Byly tady sice polské vozy ŽUK, sovětské Latvije, nebo německé Barkasy, ale „dvanáctsettrojka“ na tehdejších silnicích jasně dominovala.
Na silnicích ji bylo možno potkat jako mikrobus, valník, dodávku, sanitku, pojízdnou prodejnu, policejní auto, obytný vůz a v mnoha dalších variantách. Jedno ale měly všechny varianty společné. Špatnou kvalitu a slaboučký motor. Cesta z Prahy do Vídně s nákladem 400kilogramů, v podobě pěti dospělých chlapů, tak musela dát autu i posádce pořádně zabrat.
Příběh vozu Škoda 1203 odráží specifika centrálně řízeného hospodářství poválečného Československa. Již od druhé poloviny 50. let vyvíjený moderně koncipovaný lehký užitkový automobil s praktickou jednoprostorovou karoserií se do výroby podařilo prosadit až v roce 1968. Svou premiéru si Škoda 1203 odbyla 14. září 1968 na strojírenském veletrhu v Brně a od té doby provázela Čechy a Slováky doslova od kolébky (sanitní verze) až po cestu poslední (pohřební provedení).
Vývoj modelu Š 1203 přitom odstartoval již na jaře 1956. Cesta k sériové výrobě byla ale vinou nepružného socialistického hospodářství dlouhá a značně trnitá. Od počátku se počítalo s uplatněním bezkapotové „trambusové“ koncepce karoserie, tedy jednoprostorového řešení s motorem umístěným v blízkosti předních sedadel. Tato dispozice umožnila lepší využití obestavěného prostoru.
Karoserie vozu Š 1203 byla již samonosná, tedy bez tradičního rámu podvozku. V rámci unifikace výrobního sortimentu se ve voze ŠKODA 1203 uplatnila řada osvědčených komponentů, včetně motoru odvozeného z provedení Š 1202. Čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV dával z objemu 1221 cm3 výkon 49 koní (39 kW). Dnes by se asi do Vídně s takto „výkonným“ vozem jet nikomu nechtělo. Tím spíše, když maximální rychlost vozu byla 90 km/h. To ovšem pouze na papíře. Reálně se v pěti lidech na palubě takhle rychle upalovat nedalo.
Automobily ŠKODA 1203 byly prodávány výhradně „socialistickému sektoru“, tedy státním či družstevním podnikům a organizacím. Soukromí zájemci se dostávali až k vyřazeným ojetým automobilům, důvodem byl nejen nedostatek vozidel Š 1203, ale především jejich užitkový charakter: soukromé podnikání bylo totiž v socialistickém Československu nežádoucí.
Kromě tuzemského trhu a dalších socialistických zemí byly „dvanáctsettrojky“ homologovány také pro provoz ve Francii, Belgii, ze vzdálenějších teritorií připomeňme například Egypt. Do zahraničí se od roku 1971 vydávaly také dva prodloužené speciály, přepravníky závodních automobilů ŠKODA 100 L, startujících v Mistrovství Evropy cestovních vozů.
Máte nějakou vlastní zkušenost s vozem Škoda 1203? Napište nám do diskuze.