Vybržďování a podjíždění na dálnici, jízda na červenou, nedání nebo vynucování si přednosti, troubení. To vše lze na českých silnicích vidět čím dál tím častěji. Někdy dojde dokonce i na rvačku.
Před časem jsme psali o potyčce mezi řidiči na pražských Vinohradech, která skončila knockoutem jednoho z nich. Vynucoval si přednost při výjezdu z vedlejší ulice a chtěl si ručně vyřídit svoji frustraci s řidičem auta, které ho nepustilo. Přitom řidič na hlavní o nic nešlo, posouval se v koloně aut a pustit další auto z vedlejší ulice, které navíc chtělo jenom křižovatku projet, určitě mohl.
Stejně tak ale bylo úplně zbytečné, aby se řidič druhé auta pouštěl do rvačky. Tahle situace ale bohužel ilustruje stav na současných silnicích, a nejenom v Praze. Téměř nulová tolerance a ochota vyhovět si navzájem, spěch a frustrace z ne zrovna ideální doby, kterou všichni aktuálně prožíváme, vede ke zvýšené agresivitě na silnicích. Ta bohužel mnohdy končí tragicky. S jedním takovým agresorem jsme se na dálnici D10 setkali nedávno i my.
Velkým problémem je zbytečný spěch. Přitom stará moudrost říká „Spěchej pomalu“. Tato lidová moudrost v sobě skrývá něco, co spěchající řidiči stále nemohou pochopit. A sice to, že nemá cenu honit čas ve vysokých rychlostech, ale jen nepatrně přidat v rychlostech nižších, kdy to není tak nebezpečné. To platí nejen pro řidiče osobních automobilů, ale také pro ty, co řídí nákladní vozidla.
Jak to funguje?
Pokud vyneseme závislost rychlosti jízdy na době, kterou potřebujeme pro ujetí konstantní vzdálenosti (pro jednoduchost 100 km) dostaneme křivku, jejíž průběh je na obrázku. Z grafu jednoznačně vidíme:
- zvýšení rychlosti jízdy o 10 km/h z původní rychlosti 40 km/h ušetří 30 minut z celkového času jízdy;
- zvýšení rychlosti o stejných 10 km/h z původní rychlosti 80 km/h ušetří už jen 8 minut;
- stejně málo času, jen 8 minut, získáme při zvýšení rychlosti ze 110 km/h na 130 km/h;
- jízda rychlostí 160 km/h ušetří oproti jízdě nejvyšší dovolenou rychlostí na dálnici (130 km/h) rovněž jen 8,5 minuty na 100 kilometrech;
- zvýšení rychlosti jízdy o 50 km/h z původní rychlosti 150 km/h ušetří na 100 km vzdálenosti jen 10 minut jízdy
Pokud tedy chcete ušetřit 30 minut, je vhodné zrychlit tam, kde jedete zbytečně pomalu při nízkých rychlostech do 40 km/h. Zde stačí zrychlit jen o 5-10 km/h a časová úspora je obrovská. Pokud chcete dohnat stejných 30 minut ve vyšších rychlostech, znamená to, že byste museli zrychlit z 85 km/h na celých 150 km/h! Odpovědět na otázku, které zrychlení s sebou nese větší riziko, nebude tak těžké, stejně jako které zrychlení je v běžném provozu reálnější.
Výše uvedené výpočty časových úspor se týkají ideálního případu, kdy lze dlouhodobě dosahovat uvedené rychlosti. V reálných podmínkách se časové úspory z vysoké rychlosti ještě zmenšují. Pokud nevěříte, tak se stačí podívat na průběh jízdy po dálnici. Kolikrát za cestu musíte na silnicích zpomalit z důvodu vysoké hustoty provozu, zúžení, oprav a svedení do protisměru? Číslice tachometru, na kterou ukazuje jeho ručička, působí pouze psychologicky. To, že pojedete vysokou rychlostí, vůbec neznamená, že někam dojedete dřív. Stačí jediná zastávka a řidič, který jede sice nižší rychlostí a plynule, vás zcela bez problémů předjede. Naprosto v klidu, bez zvýšeného rizika vzniku dopravní nehody, stresu i zvýšené spotřeby paliva.
Spěchat se nevyplácí
Spěch za volantem se projevuje agresivitou, zvýšenou ochotou riskovat a především překračováním nejvyšší povolené rychlosti v jednotlivých úsecích. Spěchající řidiči si neuvědomují možná rizika svého jednání ani to jak moc se prodlužuje brzdná dráha. Tím nejmenším rizikem, které spěchající řidiči podstupují, je postih ve formě pokuty, přidělení trestných bodů, příp. zákazu řízení motorových vozidel.
Fyzikální zákony obejít nelze
To, že spěch se nevyplácí, není výmyslem současné doby zejména ve vztahu k silničnímu provozu. Spěch se nevyplácí obecně, což velmi dobře věděli už naši prarodiče. Na silnici to platí několikanásobně. Ono totiž platí, že jezdit rychle umí kde kdo, ale bezpečně zastavit už může být pořádným oříškem. Stačí si jen uvědomit, kolik prostoru budete k zastavení skutečně potřebovat.
