Po dálnici jezdíme jako stádo ovcí – nejčastější přestupek na dálnicích totiž není překročení rychlosti, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale způsob jízdy, který praktikuje až 80 procent řidičů.
Levý pruh ucpaný, v pravém se v dálce krčí osamocený kamion. Běžná situace na českých dálnicích. Pomiňme fakt, že i zákon říká, že na vícepruhových komunikacích se musí mimo obec jezdit v pravém pruhu a další slouží k jízdě rychlejším vozidlům. Zdá se ale, že u nás to neplatí. Nejvytíženější je levý jízdní pruh. Ten pravý zůstává poloprázdný a všichni se sunou v jediném. S výjimkou náklaďáků, jejichž řidiči se vesměs vpravo drží, ale občas i oni zaberou celou dálnici a jedou vedle sebe rychlostmi rozdílnými v řádu jednotek kilometrů za hodinu. Největší tlačenice nastává na dálnicích při víkendových cestách tam a zase zpět. Nejméně sedmdesát procent všech jede vlevo. Pravý pruh je téměř prázdný. Zdá se, že se k nám rozšířila nákaza z Německa. Kdysi se říkalo, že němečtí řidiči jsou nejlepší v Evropě, jezdí rychle, s přehledem a bezpečně. Jenže to platilo v dobách, kdy ještě nebyla kapacita jejich dálnic tak přetížená. Pak se tam opravdu dalo na předpokládaný časový rozvrh i dlouhých cest spolehnout. Dávno to neplatí, zácpy jsou kolem téměř všech velkých měst, na spojnicích mimo ně jedou zase všichni vlevo. A ještě k tomu tam platí zákon, že řidič nesmí toho pomalého před sebou upozornit bliknutím na to, že by rád dopředu.
Ten německý syndrom se přenesl i k nám, nebyl-li tu ještě dřív. Tolerovat jízdu vlevo se dá v případě, že povrch toho pravého připomíná roletu nebo tankodrom, ale i tak je nutné sledovat provoz vzadu a včas se uhnout. Dálnice D 1 je přetížená a jedním z receptů jak jím pomoci, je podle ministerstva dopravy zvýšení počti jízdních pruhů. K čemu by ale byly, kdyby se všichni chovali stejně jako dosud? Došlo by zřejmě k témuž jevu, jako je tomu v Německu. Stačí se projet třeba kolem Norimberku, kde jedou všichni vlevo a pravé jízdní pruhy jsou prázdné, nebo jen řídce obsazené. Velmi dobře jezdí v tomto smyslu Francouzi. Pomalejší ochotně uhýbají rychlejším, aniž by museli zpomalovat a hned se zařadí zpátky do rychlého pruhu. Kapacita dálnic tak rychle narůstá. U nás se každý ze souvislého proudu vozidel v levém pruhu bojí – nebo snad stydí? – vybočit doprava. Má strach, že by se už nevrátil? To je naprostý nesmysl. Na dálnici se i při vysokých rychlostech dají měnit pruhy hladce a bezpečně.
Někdy si to zkuste: projeďte stejný úsek dálnice, který dobře znáte, jednou tak, jak jste bohužel zvyklí, tedy „pořád vlevo.“ A pak udělejte totéž ve stejných podmínkách, ale co nejvíc vpravo. Jednoznačně zjistíte, že neztratíte ani minutu.
