Na trhu ojetin pěkné Picasso druhé generace s hezkou výbavou koupíte klidně za 200 000 Kč. Slušná auta s naftovými dvoulitry HDI se pohybují okolo 300 tisíc, mají rozumný nájezd a velmi bohatou výbavu. Ale je jich málo.
Rodinná MPV jsou vymírající druh, to už jsme si napsali mnohokrát. Lidé kupují SUV a klasická rodinná auta jsou na ústupu. Citroën ale naštěstí u této kategorie zůstává. Populární model C4 Picasso (a větší a prostornější Grand Picasso dostupné i v sedmimístném provedení) tak postupně přicházejí o konkurenci.
Naftový dvoulitr je pro Picasso nejdůstojnější pohon, ale nabídka na trhu ojetin je poměrně malá
David Žídek; TestyOjetin.cz
Na trhu ojetin je slušná nabídka a pěkné Picasso druhé generace s moderním designem a hezkou výbavou koupíte klidně za 200 000 Kč. Slušná auta s žádanými naftovými dvoulitry HDI se pohybují okolo 300 tisíc, mají rozumný nájezd a velmi bohatou výbavu. Ale je jich málo.
Statistiky poruchovosti TÜV Report nevidí Citroën C4 Picasso moc dobře, pravidelně ho řadí na samé dno tabulky mezi nejporuchovější auta. Ale ukazuje se, že problémy jsou způsobeny spíše závadami infotainmentu a emisními systémy, jako je AdBlue nebo částicový filtr. Za mnohé problémy může potom sám uživatel nevhodným stylem jízdy či opomíjeným servisem. Mechanický základ je totiž velice slušný a potvrzují to i zkušenosti servisů.
Asi víte, že Citroën dělal dvě verze. Grand Picasso je prostornější a dostupné i v sedmimístném provedení, ale připlatíte si za něj. Ovšem pokud chcete žádaný naftový dvoulitr, spíše ho bude mít právě Grand Picasso. Menší Picasso je někde na půli cesty mezi hatchbackem a MPV, a nejčastěji mívá známou naftovou šestnáctistovku. Dá se ale sehnat levněji, takže pokud nepotřebujete prostor velkého provedení Grand, bude vám základní Picasso stačit.
Naftový dvoulitr je pro Picasso nejdůstojnější pohon, ale nabídka na trhu ojetin je poměrně malá. Pokud ale budete mít štěstí a najdete Picasso s motorem 2.0 HDI, ideálně v kombinaci s klasickým automatem, jděte do něj. Jedinou bolístkou po letech by mohl být systém se vstřikováním močoviny AdBlue, občas odejde jeho jednotka a senzory. Stejně tak zhruba každých 200 000 km je potřeba vyměnit částicový filtr, který se přirozeně zanáší. Jinak je ale tenhle motor s pravidelným servisem věčný a mechaniku má velmi odolnou. Bez emisních složitostí by to byl zřejmě nejlepší dvoulitrový diesel na trhu.
Mnohem rozšířenější motor je naftová šestnáctistovka, známá pod označením 1.6 HDI. On by to byl vlastně skvělý motor, kdyby neměl pár drobných komplikací. Předně i on potřebuje zhruba po 200 000 km vyměnit částicový filtr. Sice ještě koupíte verzi bez AdBlue, ale většina ojetin s označením BlueHDI už ho má, takže zase další drahá složitost navíc...
Šestnáctistovka má ale především nevhodně tvarovanou olejovou vanu, ze které nejde vypustit všechen starý olej. Servisáci to často flákají a prostě do starých zbytků nalejí nový olej. A ten pak rychle degraduje a motorem kolují kaly a karbon. Odnese to turbo, ventilový rozvod a klikový mechanismus. Doporučujeme si nechat tu olejovou vanu ihned v rámci prvního servisu ojetiny vyměnit za modifikovanou, ze které jde olej vypustit všechen.
Nabízí to už i značkové servisy a stojí to pár tisíc navíc. Motoru to pomůže a pak stačí olej měnit klasicky po 15 000 km nebo po jednom roce. Zkušenosti jsou takové, že kdo tuhle úpravu provedl včas, třeba už rovnou u nového auta, vydrží mu pak motor opravdu vysoké nájezdy, daleko za 300 000 km.
S motorem 1.6 HDI se určitě vyhněte robotizovanému automatu. Později přišel moderní osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem, který je komfortnější a zřejmě i spolehlivější, pokud v něm každých 60 000 km necháte vyměnit olej. Pro automat u velkého dvoulitru platí to samé.
Zážehové motorizace asi nebudou příliš žádané a stejně tady není o co stát. Šestnáctistovka umí potrápit vytahaným rozvodovým řetězem i závadami proměnného časování ventilů, přeplňovaná verze THP navíc masivně karbonuje. Potřebuje vysokooktanový benzín s aditivy a olej měnit nejpozději po 10 000 km. Pozdější Euro 6 verze s označením THP 165 je o něco lepší (i díky klasickému automatu), ale citlivosti na kvalitu paliva a pravidelný servis se nezbavila. S motorem THP se vyhněte krátkým cestám po městě, ale na dálniční etapy je asi smysluplnější diesel, který bude brát 6 až 7 litrů na 100 km a ne 8,5 litru.
Žádná velká sláva není ani tříválec 1.2 PureTec, zde výhradně s přeplňováním a přímým vstřikem paliva. V kombinaci s automatem je to sice příjemný komfortní pohon, ale i tenhle motor potřebuje kvalitní aditivovaný benzín, ideálně s vyšším oktanovým číslem. A také chce pravidelně nový olej, ideálně už po 10 000 km. Pozor na neprověřené dovozy, mohou mít prasklý píst a to už po malém nájezdu! Vždy ověřujte servisní historii.
Velkou výhodou Citroënů je solidní antikorozní ochrana. Tahle auta prakticky vůbec nereznou a pokud za sebou nemají mizerně opravenou bouračku, jen tak reznout nezačnou. Schválně si obejděte v bazaru deseti až dvanáctiletá auta a uvidíte, že na francouzských autech prakticky nikdy rez neuvidíte, zatímco i takový mercedes může být tou dobou shnilý jako spadaná jablka.
