Velice zajímavý model od Citroënu se možná svého nástupce nedočká, takže na trhu vydrží už maximálně tak dva roky. Je dobrý nápad si ho koupit jako ojetý? Rozhodně! Ale pospěšte si, protože hezká auta už brzy nebudou.
V kategorii velkoprostorových rodinných vozů je nabídka stále horší a rozhodně lépe nebude. Celá Evropa přesedá do nepraktických SUV a skutečná rodinná auta vymírají. Velice zajímavý model od Citroënu se také možná svého nástupce nedočká, takže na trhu vydrží už maximálně tak dva roky. Je dobrý nápad si ho koupit jako ojetý? Rozhodně! Ale pospěšte si, protože hezká auta už brzy nebudou.
Králem motorů pro velké Picasso je rozhodně naftový dvoulitr, ideálně kombinovaný s hladkým a pohodlným automatem
David Žídek; TestyOjetin.cz
Když byste chtěli nějaký mladší kus, dejme tomu do pěti let stáří, tak nejlevnější začínají v inzerátech u 210 000 Kč. Obvykle mají motor 1.6 HDI a více najeto. Na populární diesel 2.0 HDI by vám mělo stačit tak 260 tisíc Kč, rozpočet 300 000 Kč už zaručí docela slušné auto s hezkou výbavou a rozumným nájezdem. Velmi mladá auta s malými kilometry ale stojí klidně i půl milionu korun.
Ve statistikách poruchovosti TÜV Report si MPV od Citroënu moc dobře nevede. Je až na 103. místě mezi pětiletými auty a jen těsně uniklo z naprostého propadliště (kde najdeme třeba na posledním 130. místě konkurenční VW Sharan). Podle německých statistik má Picasso po pěti letech průměrně najeto 84 000 km a vykazuje 11,3% výskyt poruch. Asi víte, že model C4 Picasso se prodával ve dvou provedeních. Standardní Picasso je, podobně jako S-Max od Fordu, trochu menší. Pro velké rodiny je určitě zajímavější model Grand C4 Picasso se sedmi sedačkami a opravdu velkoryse prostorným interiérem.
Řidič nebude z jízdních vlastností moc nadšen a velké Picasso s poměrně tvrdým nastavením zadní nápravy na horší silnici nepříjemně poskakuje, ale když rezignujete na snahu o dynamickou jízdu, najdete v Picassu opravdu příjemného rodinného společníka na dlouhé cesty. S nějakým silnějším dieselem a automatem je pak takové auto vyložená radost. Pochybujeme, že budete mít vůbec nějaký zájem o zážehové motory. Tříválec 1.2 PureTec dynamicky na velké MPV nestačí a navíc začíná zlobit. V malých Citroënech a Peugeotech to šlo, ale velká auta, která tenhle malý motor vytěžují, postihují často drahé závady. Největší hrozbou je prasklý píst.
Žádná výhra není ani atmosférická šestnáctistovka, která si umí vzít olej, vytahá rozvodový řetěz nebo jí odejde proměnné časování ventilů. To samé může potkat přeplňovanou verzi THP, které také umí prasknout píst a skříň turbodmychadla. Škoda, protože turbobenzín s hladkým automatem s hydrodynamickým měničem byl jinak v nových autech příjemný pohon. Na stáří ale levný provoz moc neslibuje.
Slušnou volbou je naftová šestnáctistovka ještě s označením HDI. Nejlepší je verze o výkonu 85 kW, kombinovaná s manuální převodovkou. Tenhle motor do roku 2014 neměl AdBlue, což je servisní složitost, navíc má levnější částicový filtr (obvykle se mění po 180 000 km). Občas potřebuje opravit vstřikovače a regulaci turba, ale jinak jezdí spolehlivě. Ovšem jen za předpokladu, že měníte včas olej, nejpozději po 15 000 km. Doporučujeme přestavbu problematické olejové vany na verzi s výpustním šroubem vystrčeným ven. Umí to i značkové servisy.
Pozdější verze 1.6 BlueHDI, prodávaná od roku 2015, už má AdBlue povinně a první ročníky s tím mívají problémy. Odchází čidla a musí se měnit celý modul za více než dvacet tisíc. Auto s kompletní servisní historií bude OK, ale když si koupíte nějaký import bez orazítkované servisky, tak nečekejte, že vám ve značkovém servisu dají nový modul AdBlue zadarmo nebo se slevou. Alespoň, že byl tenhle motor už kombinovaný s příjemným automatem s hydrodynamickým měničem. Starší šestnáctistovka totiž měla hloupého "robota", který cuká a není příjemný na popojíždění.
Králem motorů pro velké Picasso je rozhodně naftový dvoulitr, ideálně kombinovaný s hladkým a pohodlným automatem. To si pak připadáte jako v nějakém americkém autě, které plachtí po dálnici v tichosti stotřicítkou jako nic. Větší rychlosti znamenají už nárůst spotřeby kvůli odporům, takže stejně rychleji jezdit nebudete.
Dvoulitr 2.0 BlueHDI už tu má také rizikové AdBlue, ale jinak je to velice spolehlivý motor vyžadující jen běžný servis a kvalitní palivo. Na rozdíl od malých šestnáctistovek nemá tu hloupě tvarovanou olejovou vanu, takže nebývá po 100 000 km zralý na proplach a menší generálku. Když se na něj nevykašlete, najede půl milionu kilometrů bez závad.
Soužití s Picassem mohou vlastně otravovat jen drobnosti. Občas nefunguje palubní digitální displej, u vozů se střešním oknem do nich může zatékat a stává se, že přestanou fungovat přední světla. Ale to jsou spíše sporadické závady, celkově je tohle spolehlivé auto. Výborná je také antikorozní ochrana a ani nejstarší první ročníky s vysokými nájezdy s více než 300 000 km neznají rez.
