Recenze ojetých Citroënů obvykle začínají nějakým klišé o komfortu jízdy a končí opět obvykle řečmi o nízké spolehlivosti. Já se to pokusím vzít za trochu jiný konec, protože zrovna tato poslední generace Citroënu C5 není ani jedno, ani druhé. Není zázračně pohodlná a příjemná, ale také není nespolehlivá a nekvalitní. Jenže jako u každé jiné ojetiny strašně záleží na tom, po kom auto kupujete a v jakém je zrovna stavu. Pěkné auto musíte tedy chvíli hledat, pátrat v servisní historii a nebát se umazat a lehnout si pod auto. Citroën C5 totiž může být vážně dobrý, takže když k tomu přičtete obvykle velmi rychlý propad ceny ojetého auta a často bohatou výbavu, mohlo by se jednat o koupi snů. Takže na co si dát pozor?
Foto: David ŽídekAchillovou patou Citroënů je elektronika, i když model C5 poslední generace nepatří mezi auta, která by byla notoricky problematická a nespolehlivá. Spíše to berte jako takovou jistotu, že se sem tam něco pokazí a nebude to fungovat. Nejčastěji u těchto Citroënů zlobí stahování oken, ovládání rádia a klimatizace a bohužel také elektronická parkovací brzda, která se dodává standardně k vozům s hydropneumatickým odpružením Hydractive III+. Elektronická brzda totiž několika majitelům způsobila, že prostě neodjeli, protože se povoluje automaticky až po snaze o rozjezd. A bohužel se zatahuje automaticky po každém vypnutí motoru, takže to nejde obejít tak, že ji nebudete používat. Když už jsme nakousnuli hydropneumatiké odpružení, jedná se o věc, kvůli které si asi Citroën kupujete. Dobré je ale vědět, že v tomto voze systém funguje dobře a hlavně spolehlivě. Teprve po nějakých 250 až 300 000 km je potřeba mu věnovat pozornost, ale zpravidla vydrží.
Foto: David ŽídekV interiéru najdete poměrně kvalitní materiály a na poměry Citroënu nezvykle dobré dílenské zpracování, ovšem ergonomie je vskutku žalostná. I když se dá v sedačce najít poměrně dobrá poloha za volantem, právě volant je velmi nezvyklý. Má pevný střed a otáčí se jenom jeho věnec, což může být matoucí třeba při parkování, kdy najednou nevíte, jak jste nechali natočená kola. Řízení je také příliš lehké a přeposilované, auto se příliš houpe a naklání a vůbec odrazuje od čehokoli, co by se dalo i s přimhouřeným okem nazvat „pokus a trochu dynamickou jízdu“. S tímhle autem je nejlepší se usadit na tempomat (pokud zrovna funguje) v pravém pruhu dálnice rychlostí 120 km/h a o nic se nestarat. Hydropneumatický podvozek sice umožňuje nastavit něco, čemu se říká režim Sport, ale ve výsledku je to stejný rozdíl asi jako mezi katastrofálně špatnou ovladatelností a žalostně špatnou ovladatelností. Jediné, co se totiž změní, je větší citlivost auta na drobné nerovnosti. Houpavost nezmizí, ani náklony karoserie.
Foto: David ŽídekJe sice příjemné, že si Citroën C5 nehraje na sportovnost, ale bohužel není ani příliš pohodlný. Pohodlí totiž neznamená houpavý podvozek a měkké prosezené sedačky. Jakkoli podvozek auta poměrně dobře filtruje větší nerovnosti a po přesednutí s jakéhokoli tvrdšího vozu budete mít pocit, že někdo přes noc opravil všechny silnice, sedačky nejsou moc pohodlné a ergonomické a po delší cestě z nich nepříjemně bolí záda. Pohodlí nepomáhá ani nezdařilá ergonomie ovládání. Ovšem co do kultivovanosti jízdy je na tom Citroën C5 velmi dobře a může se měřit i s prémiovou německou konkurencí. Do vozu proniká jen velmi málo aerodynamického hluku a o práci podvozku a kol téměř nevíte. I motory jsou dobře odhlučněné a pokud jsou třeba turbodiesely v dobrém stavu, jsou tiché a nepřenáší do vozu vibrace. To byl i případ testovaného vozu s motorem 2.0 HDI o výkou 96 kW. Bohužel ale bylo auto spojeno s nepřesnou a gumovou mechanickou šestistupňovou převodovkou. Jestli chcete pohodlí, určitě si kupte do Citroënu C5 automat, ten se k uvolněnému charakteru auta hodí nejvíc.
Foto: David ŽídekPřevodovka je vlastně největší mechanickou slabinou auta. Její nepřesnost se dá popsat snad jen tak, že si představte kýbl plný štěrku, do kterého vrazíte klacek a snažíte se ten štěrk promíchat. Tohle ale není vada konkrétního auta v testu, to je problém všech mechanických převodovek Citroënu té doby. Jestli trávíte většinu času na dálnici s jednou zařazenou rychlostí, asi to přežijete, ale jestli jezdíte i do města a musíte často řadit, raději si skutečně kupte automat, který, pokud je mu dopřán servis, vydrží dlouho. Chtějte ale automat s hydrodynamickým měničem, protože robotizovaná převodovka je příšerná. Autem cuká, reaguje neintuitivně a u některých modelů příliš rychle odrovná spojku. Pokud se pak spojka přehřeje například v koloně v kopci, auto přestane jet. Takže vám radím, kupte si klasický automat, nebo se smiřte s tím, že mechanické řazení bude příšerné.
Foto: David ŽídekVýhodou Citroënu C5 jsou ale jinak mechanicky velmi spolehlivé diesely 2.0 HDI a 2.2 HDI. U nich je však důležité dbát na výměny oleje a pokud možno nepřejíždět olej déle než 20 000 km. Pokud je vůz starší, je dobré dlouhý interval výměny zkrátit klidně na 15 000 km, motor pak vydrží dlouho. Výjimkou nejsou opotřebované dvouhmotové setrvačníky, ale třeba vozy s automatickou převodovkou na vadný dvouhmoťák trpí mnohem méně. Horší je to s dieselem 1.6 HDI, který má moc malou olejovou náplň a ta se rychle znehodnocuje. Je dobré ji měnit už po 15 000 km nejpozději, ale to skoro nikdo nedělá. A tak má tento motor problémy s turbem, ale zlobí u něj i vstřikování a EGR ventily. Pozor si dejte také na šestiválcové motory 2.7 HDI, mohou mít problémy s mazáním a hrozí u nich zadření kliky. Jednotka 3.0 HDI je spíše výjimkou, ale i ona potřebuje důkladnou kontrolu a pravidelný servis.
Foto: David ŽídekBenzínové motory jsou spíše výjimkou a asi o nich moc lidí neuvažuje. Jednotka 1.6 VTI je na Citroën C5 slabá, motory 1.8i a 2.0i zase vykazují po větším kilometrovém nájezdu vyšší spotřebu oleje. Navíc se u benzínových motorů mohou objevovat problémy se škrtící klapkou a zapalováním. Šestiválec 3.0 V6 je poměrně komplikovaný na servis a jeho dynamika neodpovídá reálné spotřebě. Za jedenáct litrů vám bude jezdit i mnohem schopnější a o šedesát koní silnější šestiválec od BMW. Motor 1.6 THP s přeplňováním není na papíře špatný a dynamicky je velmi schopný, navíc má i příznivou spotřebu a vysokou kultivovanost. Jenže je u něj riziko poškození turbodmychadla, některé motory mají i propálený píst (zejména u aut, která někdo načipoval) a u motoru 1.6 THP rovněž hrozí přeskočení nebo dokonce prasknutí rozvodového řetězu. Počínající problémy s rozvody poznáte podle špatného tahu motoru, kolísavého volnoběhu, vyšší kouřivosti a hrubého chodu. Nejlepší volbou je tak motor 2.0 HDI nebo 2.2 HDI, ideálně v kombinaci se samočinným řazením.
Celkové hodnocení
Foto: David ŽídekCitroën C5 není špatná ojetina. Pokud budete chvíli hledat servisované a udržované auto, můžete koupit dobře. Jenom počítejte s občasnými problémy s elektronikou a smiřte se s tím, že co do jízdních vlastností nebude tohle auto žádná sláva. Bohužel ani komfort posádky není takový, jak by zaměření auta napovídalo. Vzadu je také poměrně málo místa kufr sedanu je skromný, takže zvažte, jestli by nebyl lepší kombík. Nejlepší bude hledat turbodiesel 2.0 HDI nebo 2.2 HDI s automatem. Hydropneumatický podvozek je obecně spolehlivý, takže chtějte auto, na kterém funguje bez problémů. Smířit se také musíte s elektronickou ruční brzdou, ktará občas dokáže potrápit a navíc je její funkce dosti otravná. Důležité je myslet na to, že ojeté auto potřebuje pravidelný servis, takže si raději zkraťte long-life servisní interval na obvyklých 15 000 km. Motoru tím jenom prospějete a auto pak vydrží aspoň po mechanické stránce dlouho. Výhodou může být už jen pomalý pokles hodnoty, protože počáteční rychlý propad ceny dobře vybaveného auta zaplatil první majitel. Během prvních čtyř let ztratí nový Citroën C5 s pořizovací cenou přes 800 000 korun tři čtvrtiny své hodnoty, pak už cena klesá jen velmi pomalu.
