S modelem SX4 udělala Suzuki díru do světa. Na trhu ojetin ji ale budete hledat jen velmi obtížně. Kdo netrvá na značce, může se poohlédnout po téměř identickém dvojčeti, tedy modelu Fiat Sedici.
Z dob úzkého svazku Fiatu a General Motors zůstala Italům vazba na japonské Suzuki, kterou obě strany dobře zužitkovaly na projektu Suzuki SX4 a Fiat Sedici. Obě auta jsou téměř identická, my jsme v minulosti podrobili redakčnímu testu verzi Fiat Sedici s motorem 1,9 Multijet 4x4. Mimochodem, slovo „sedici“ znamená italsky „šestnáct“, což by mělo evokovat režim 4x4.
Suzuki s modelem SX4 udělala díru do světa, přičemž v jednu chvíli to byl téměř podpultový produkt. Fiat Sedici je identické dvojče, které se vyrábšlo v maďarské továrně Suzuki v Ostřihomi. Tak, jak je u Fiatu zvykem, design opět převyšuje běžnou produkci a je to to první, co vás na voze zaujme. Designérům se podařilo vtisknout tomuhle autu opravdu terénní vzhled, ačkoliv, jak je to u podobných aut běžné, do terénu moc není. Plastové boční lišty a přední a zadní „kryty“ podvozku však autu náramně sluší. Celkový dojem umocňují efektní střešní ližiny.
V interiéru najde pohodlné místo pět cestujících, i když ten pátý, uprostřed zadní lavice, moc o komfortu mluvit nebude. Sedadla mají praktické koženkové čalounění, ta přední jsou elektricky vyhřívaná. Vysoká stavba vozidla zaručuje vyšší posaz, což oceníte zejména ve městě, kdy budete mít dokonalý přehled o situaci kolem vás. Materiály jsou průměrné kvality, stejně jako jejich zpracování. V interiéru není nic, co by vás nějak zvlášť zaujalo. Až by se dalo říct, že tady designéři trochu polevili. Škoda. Co nám hodně vadilo, bylo ovládání autorádia, resp. některé jeho funkce. Například, je-li aktivní funkce TA, tedy dopravní hlášení, ptá se autorádio po každém přeladění stanice, zda má hledat stanici s TA, či nikoliv. Musíte potom volit YES nebo NO a volbu potvrdit. Z hlediska ergonomie toto hodnotíme jako krok zpět.
Samotná jízda s Fiatem je příjemný zážitek. Při jízdě v lehčím terénu využijete tlačítkový přepínač jízdních režimů. Tlačítko je umístěno na středovém tunelu, ale je poměrně malé. Při přepínání režimu pohonu tak váš zrak bezděky sklouzne k tomuto přepínači, což není z hlediska bezpečnosti jízdy také zrovna ideální. Základní režim je pochopitelně poloha 2WD, kdy se točivý moment přenáší pouze na přední kola. Tento režim je vhodný pro klidnou jízdu na suché silnici.
V poloze AUTO se točivý moment normálně přenáší na přední kola, ale pokud klesne přilnavost k terénu, systém zareaguje, jako by byl zapnut na režim pohonu 4x4 a automaticky upraví rozdělování točivého momentu mezi přední a zadní nápravu. V poloze LOCK je potom rozdělování točivého momentu mezi přední a zadní nápravou blokováno v poměru 50/50, aby byl zajištěn pohotový a stabilní rozjezd i za extrémních podmínek. Tento režim je udržován až do dosažení rychlosti 60 km/h, kdy se automaticky přepíná zpět na režim AUTO.
Vznětový čtyřválec 1,9 Multijet poskytuje výkon 88kW, tedy 120 koní, což je pro Sedici naprosto dostačující. Auto krásně reagovalo na polohu plynového pedálu a poslušně zrychlovalo až na tachometrových 180km/h. V lehčím terénu byl výkon dostačující k průjezdu mělkým brodem, blátivou lesní cestou i ke svižné jízdě po šotolině. S vozem jsme při testu najeli cca 400km při průměrné spotřebě 7,9l nafty na 100km, což vzhledem ke způsobu jízdy hodnotíme jako slušný výsledek.
Fiat Sedici je slušný a vzhledově atraktivní vůz, který vás odveze do lesa na houby, ale neudělá vám ostudu, ani když v něm přijedete na obchodní schůzku. Zavazadlový prostor pojme průměrných 270 litrů, což není zrovna mnoho na cestu čtyřčlenné rodiny na dovolenou, nicméně při sklopení zadních sedadel se dostanete až na hodnotu 670 litrů. Na trhu ojetin seženete Sedici snadněji, než téměř ikonickou Suzuki SX4, ale chybu s ním neuděláte. Jen je potřeba pohlídat si servisní historii a původ vozu.
