Punto znamená v italštině tečka a Grande je v překladu z italštiny velký. Nebo velká. A opravdu. Třetí generace Fiatu Punto byla taková přerostlá tečka. Nabídkou prostoru pro posádku se totiž řadí k nejlepším ve třídě.
Automobil Fiat Grande Punto spatřil světlo světa v roce 2005. To však neznamenalo konec pro předchozí generaci Punta, která se v té době již několik let vyráběla. V nabídce automobilky zůstala dál, ale s přídomkem Classic. Pohledný hatchback, jehož karoserie nese podpis známého designérského studia Giugiaro, dostal v roce 2008 motor poháněný i na zemní plyn. V prodejích mají ale jasnou převahu klasické verze na benzin, či naftu. V témže roce se objevilo i sportovně laděné provedení Abarth.
Následující rok se na trh dostala verze s pohonem upraveným na LPG a na podzim prošel model faceliftem. Od této chvíle nese nový název Punto Evo. Pod jeho kapotu se poprvé dostaly agregáty vybavené systémem Start-Stop, který zhasíná motor například při stání na křižovatce a po sešlápnutí pedálu plynu samočinně nastartuje. Výrobci tyto systémy obhajují úsporou paliva, ale v praxi jde jen o honbu za nižšími emisemi, protože jsou nuceni k plnění stále přísnějších, až nesmyslných norem Euro. Uživatelsky je tento systém opravdu protivný, ale dnes jej najdete v naprosté většině nových aut.
Pohonné jednotky v praxi
Všechny nabízené motory jsou typicky italsky temperamentní. Už základní dvanáctistovka o výkonu 48 kW je nečekaně živá a umí jezdit i úsporně. Proto se zdá být rozumnou volbou pro méně náročné motoristy. Kdo chce svižnější benzinovou verzi, udělá nejlépe, pokud bude hledat šestnáctiventilovou čtrnáctistovku o výkonu 70 kW. Ta pracuje se srovnatelnou spotřebou jako menší dvanáctistovka, ale nabídne lepší zátah v celém spektru otáček. Zájemci o vznětové pohonné jednotky by neměli minout turbodiesel 1.3 JTD/55 kW, který platí za spolehlivější než jeho silnější provedení o výkonu 66 kW. Pozor ale na zvýšenou spotřebu oleje, jež není ničím výjimečným. Dobrou volbu představují také agregáty 1.9 JTD. Je však otázkou, zda má cenu připlácet za turbodiesel, když většině řidičů bude dostačovat zdařilý benzinový motor o objemu 1,2 litru.
Na silnici
Jak zde již padlo, Grande Punto vás přivítá štědrou nabídkou vnitřního prostoru. Navíc potěší pohodlnými sedadly s výrazným tvarováním. Palubní desku ale tvoří levněji vypadající tvrdé plasty. Výtku máme i k tvarování věnce volantu. Ten je výrazně vymodelován tak, aby nabádal k úchopu v poloze „za deset minut dvě“, avšak už řadu let se v autoškolách vyučuje, že vhodnější je držet volant v poloze „třičtvrtě na tři“.
Zavazadelník svým objemem 275 litrů neohromí, ale ani neurazí. Co může překvapit je zvuk při zavírání dveří. Něco takového znají motoristé z doby Škody Favorit, u takto mladé ojetiny je to však překvapivé zjištění.Podvozek solidně tlumí nerovnosti a zdatně drží zvolenou jízdní stopu. Pokud ale najedete na nerovnosti v zatáčce, připravte se na drobné odskakování zadní nápravy. Brzdy pracují bez problémů, to ale nemůžeme říci o opravdu hodně přeposilovaném řízení. Výrobce jej tradičně vybavil i funkcí „City“, tedy možností zvýšit účinek posilovače například při parkování. Naprostá zbytečnost! I v normálním módu otočí volantem malé dítě. Naopak ve vyšších rychlostech by to chtělo řízení přitvrdit, protože neposkytuje prakticky žádnou zpětnou vazbu.
Časté problémy
Vyhlášenou nemocí Fiatu Grande Punto je časté praskání žárovek ve světlometech. Mnoho vozidel má také vůle na přední nápravě. Jde jak o vytlučené čepy, tak o vůle v silentblocích či na stabilizátoru. Vyskytují se také automobily s hučícími ložisky kol, což neznamená nic jiného, než konec životnosti ložiska a jeho nutnou výměnu. Turbodiesely JTD mohou trápit poruchové váhy vzduchu, objevují se i různé závady elektroniky. Doporučujeme důkladnou kontrolu funkčnosti elektrické výbavy, ale i klimatizace. Na zvedáku pak prověřte stav výfuku, který někdy napadá koroze.
Tohle vás asi překvapí - Fiat Grande Punto je skvělý tip na levnou ojetinu
