Renault Clio bylo i na našem trhu populární auto a alternativa k Fabii, se kterou Renault bojoval cenou a atraktivnější výbavou. Pokud se Cliu dává základní servis, jezdí spolehlivě a bez větších nároků na servis. Nejlevnější kusy dnes koupíte od nějakých 40 000 korun, ale slušná auta po modernizaci, s historií a rozumným nájezdem se prodávají stále ze zhruba 100 tisíc. Velice atraktivní sportovní verze R.S. se dá pořídit od nějakých 180 000 korun, ale neobejde se bez dalších větších investic. My jsme k testu měli Renault Clio R.S. 2.0 16V 147 kW z roku 2009 a nájezdem 108.000km. Prodejce za něj v době testu požadoval rovných 200 tisíc korun
Renault Clio platí za velmi bezpečné auto a ve své třídě nabízí snad nejvyšší úroveň pasivní bezpečnosti té doby. Dnes už jsou moderní auta zase o kus dál, ale Renault do téhle kategorie přinesl opravdu bohatou bezpečnostní výbavu jako boční a hlavové airbagy vpředu a podobně. Plno aut má vedle ABS také stabilizační systém. Až do příchodu současné generace Clia se ta třetí generace držela ve statistikách spolehlivosti TÜV Report v horším průměru se zhruba 10% výskytem závad. Nové Clio je na tom výrazně hůř. Ale opět platí, že většina hlášených problémů plyne spíše se zanedbané údržby než nekvality zpracování. Clio třetí generace je celkově slušné auto.
U ojetin, které naštěstí moc nereznou (antikorozní ochrana francouzských aut je poslední dobou velmi dobrá), tak nejčastěji zlobí drobnosti v elektronice. Startovací karta trápí dost majitelů, takže pro klid na duši chtějte auto s klasickým klíčkem. Ten mají levnější verze s trochu ošizeným plastovým interiérem, ale zase čím méně luxusní elektronické výbavy francouzské auto má, tím méně problémů s ním bude. Je to na zvážení. Asi nejistější volbou z běžných motorizací je základní atmosférická dvanáctistovka se šestnácti ventily. Je to spolehlivý motor bez velkých servisních nároků a snad jediným problematickým místem mohou být ventilové vůle u hodně jetých aut nebo u vozů předělaných na LPG. Lze je ale poměrně snadno seřídit.
Ani motory 1.4 a 1.6 16V nejsou špatné a mají slušnou dynamiku, ovšem u nich často odchází přesuvník proměnného časování ventilů a zapalovací cívky. Mechanika je ale solidní. To se dá říci i o dvoulitru (ten má jako jediný spolehlivý rozvodový řetěz, ostatní motory mají řemeny, které se musí měnit po 120 000 km). I do třetí generace Clia se ke konci výroby dostala downsizovaná přeplňovaná jednotka 1.2 TCE, která měla nahradit objemnější motory. Zpočátku jel malý turbomotor dobře, ale pak začal karbonovat a brát olej. V ojetině se mu dnes určitě vyhněte, na tak levné auto je to zbytečně rizikový motor. Navíc Clio s tímhle motorem je vhodné maximálně tak do města. Na delších trasách je absence výkonu skutečně citelně znát.
Poměrně dost aut, především přivezených ze západní části Evropy, má pod kapotou diesel 1.5 dCi. on to byl dynamicky dobrý motor a uměl jezdit za 4,5 litru na 100 km, ale dnes už sotva narazíte na jednotku v dobrém stavu. Největším problémem byl dlouhý servisní interval a plno motorů dojelo na neměněný olej. Kdo nemění olej nejpozději po 15 000 km, tomu se motor zadře. Nejčastěji to odnášejí ojniční ložiska, ucpané vedení oleje pak stojí za ztrátou tlaku mazání. Pokud prodávající doloží, že měnil olej včas, šlo by to, ale v levné ojetině hrozí tento motor velmi drahými závadami, které mohou snadno překročit původní cenu auta. Nákup ojetiny tak raději realizujte tam, kde si auto můžete pořádně vyzkoušet a dostanete na něj řádnou záruku.
Velice specifické jsou sportovní verze R.S. s motorem 2.0 16V a výkonem okolo 147 kW v závislosti na provedení. Jedná se o řidičsky opravdu vděčné auto a neztratí se ani na závodním okruhu. Ovšem tomu odpovídá i stav velkého množství aut. Některá berou olej, mají opotřebovanou převodovku a unavené zavěšení a brzdy. Pro nadšence je to ale dobrá volba, jen bude muset investovat. Opečovávané kusy bez tuningu si ale budou velice dobře držet cenu a mohlo by se jednat i o zajímavou investici do budoucna. Clio se prodávalo i s automatickou převodovkou, buď s klasickým čtyřstupňovým automatem s hydrodynamickým meničem, nebo pětistupňovou robotizovanou převodovkou. Z hlediska spolehlivosti to ale není žádná výhra ani v jednom případě, takže raději berte obyčejný manuál. Pro samočinné řazení se raději poohlédněte po jiném autě.
Foto: favcars.com