Renault Vel Satis je dnes opravdu spíše kuriozita pro fanoušky značky. Koupit se sice dá za méně než 100 tisíc korun ale potřebný servis může stát klidně dalších 250 tisíc. Na druhou stranu, jistý investiční potenciál tohle auto asi má. Extravagantní alternativa zavedeným luxusním německým sedanům se prosadila spíše na domácím francouzském trhu, neboť Francouzi mají ke svým automobilkám podobně patriotický přístup jako třeba Češi ke škodovce. Ve zbytku Evropy byl ale Vel Satis spíše kuriozita. Do testu jsme vzali Renault Vel Satis 2.2 dCi 110 kW z roku 2002 a s nájezdem 237 tisíc kilometrů. Cena auta byla v době testu pouhých 42 tisíc korun.
V roce 2002 prodal Renault 18 500 aut, v roce 2008 už jen necelých 1700. Jen pro srovnání, BMW prodávalo ve stejné době každý rok v Evropě přes 100 000 kusů řady 5. Aktuální nabídka ojetin ukazuje, že Vel Satis zůstává kuriozitou i nyní. Kdo se o něj stará, prodávat ho nebude, protože by z něj mohl být časem zajímavý veterán. Statistiky poruchovosti TÜV Report model Vel Satis neevidují, protože se prodalo málo aut a stanice technických kontrol nemají dostatek dat. Srovnatelná Laguna II. generace byl ale totální průšvih, který se propadl na absolutní dno tabulek. A bohužel Vel Satis převzal podstatnou část rizikové techniky. S trochou péče a trpělivosti by se ale v případě, že koupíte nejméně rizikový motor, dala ve Vel Satisu najít zajímavá alternativa německým premiovým sedanům.
Foto: favcars.comVel Satis je 4,7 metru dlouhý crossover mezi klasickým sedanem a hatchbackem. Vznikl v době, kdy se ještě SUV tolik neprodávala, takže automobilky zkoušely podobné experimenty. Problémem Vel Satisu ale byla spíše cenovka, protože model sahal do teritoria, kde se už prodávala luxusní německá premiová auta. A jak to tak bývá, manažer raději bude jezdit v Audi než v Renaultu... Své fanoušky si ale extravagantní Renault našel a najde si je i nyní. Se silným motorem to bylo rychlé, i když rozhodně ne sportovní auto. Komfort cestování je na kvalitním povrchu slušný, ovšem na horší české silnici vynikne ne zrovna dobře odladěný podvozek. U ojetin pak bude zavěšení asi nejčastějším zdrojem pazvuků, bouchání a klepání. Určitě bude vyžadovat pozornost a investice. Jistotu představují jen dvě motorizace: přeplňovaný benzinový dvoulitr, případně naftová jednotka 2.0 dCi. Čím mladší vůz pořídíte, tím lépe, protože výrobce techniku ladil za pochodu. Motor 2.0 dCi se nejprve potýkal s větším opotřebením klikového mechanismu s hrozbou zadření, ale ukázalo se, že je to důsledek natažených servisních intervalů.
Foto: favcars.comPřesto Renault mechaniku motoru dvakrát upravil. V ojetinách ale bude spíše starší verze. Pokud však budete měnit olej včas (nejpozději po 15 000 km) a chovat se k motoru slušně za studena, měl by vydržet. Počítejte jen s opotřebováním rozvodového řetězu po 250 000 km. Řeč je o více než 15 let starém autě, takže různá gufera, gumová těsnění a hadice už budou vykazovat horší těsnost. Úniky oleje jsou tak poměrně běžné. Benzinová jednotka 2.0 Turbo má základní mechaniku rovněž solidní, ale musíte se starat. Nutné jsou včasné vyměny oleje a tankování kvalitního paliva. Ale jinak je to slušný motor, který sice bude reálně brát 10 litrů na 100 km (s automatem klidně 12), avšak vydrží. Pro někoho s nájezdem třeba jen do 10 000 km za rok by mohl představovat slušnou volbu. Vyhněte se naftovému čtyřválci 2.2 DCI s kolabujícími rozvody a jinými drahými závadami. Stejně tak nechte ležet tabulkově atraktivní, ale velice složité a servisně náročně šestiválce. Ty navíc zatěžují ne moc bytelný podvozek a z Vel Satisu stejně sportovní auto nikdy nebude.
Foto: favcars.comKdyž už, tak benzinový šestiválec 3,5 l, s nepřímým vstřikováním a bez přeplňování, bude představovat asi bezpečnější koupi než šestiválcový diesel, který opravdu hodně zlobil, zejména ve vozech s oddalovaným servisem. U benzinového šestiválce pozor na servisní historii. Vozy se zanedbaným servisem doslova žerou olej, trápí je potíže zapalování a není s nimi moc radosti. Když už auto bere 13 litrů na 100 km, tak aspoň, ať funguje. Pozor také na stav převodovek. Manuální skříň by mohla potřebovat vyměnit olej, u automatů to bude každých 60 000 km nutnost. Složitější techniku ale nechte prověřit odborníka (ideálně přímo specialistu, který tento typ aut zná a servisuje), ať koupíte kus s potenciálem a ne vrak těsně před smrtí. To samé platí i o elektronice. Ta bohužel ve Vel Satisu často stávkuje a zlobí a jedná se i o dost sporadické závady. Jednou to nefunguje, pak přijedete do servisu a závada nejde opakovat, aby za týden zasa začala nanovo. Čím méně věcí na palubě bude, tím méně starostí hrozí.
Renault Vel Satis je dnes už ale opravdu spíše kuriozita pro fanoušky, kteří mají na denní ježdění jiné spolehlivé auto a tuhle francouzskou specialitu budou brát spíše jako zajímavý projekt do budoucna. Je potřeba se obrnit trpělivostí a především počítat s poměrně vysokými investicemi. I když se dá Vel Satis koupit za méně než sto tisíc korun, snadno do něj hned spadne další čtvrtmilion, aby vůbec obstojně fungoval a spolehlivě jezdil.
Ojetý Renault Vel Satis je dnes velká kuriozita. Servis je ale mnohdy dražší než samotné auto
