Po skončení výroby aut jako MG B, Triumpf Spitfire, nebylo na trhu v podstatě nic, co by řidiči dalo za málo peněz spoustu radosti z jízdy. Ano, byla tady Alfa Romeo Spider, ale s cenovkou na úrovni entry modelů Porsche.
Dnešním článkem bychom vás rádi seznámili s nejprodávanějším roadsterem všech dob. Auto skromné výkonem, ale velké duchem a zábavou, kterou dokáže řidiči poskytnout. Cílem níže uvedeného není detailně popisovat techniku, to možná někdy příště. Ale spíš popsat filozofii Mazdy MX-5 - familiárně nazývané Miata - podle označení tohoto modelu pro severoamerický trh. Proč vznikla, co může řidiči dát a proč přináší tolik radosti. A rád bych se se čtenáři podělil o svoje, snad nemalé, zkušenosti s řízením aut s jednou řadou sedaček, pohonem zadních kol a střechou ze stejného materiálu jako mají vaše džíny nebo sbírka LP.
Myšlenka na výrobu lehkého, hravého a levného roadsteru vznikla v druhé polovině sedmdesátých let, ale ne překvapivě v kancelářích Mazdy, ale při setkání novináře Boba Halla s pány Yamamotem a Araiem, tedy s šéfy vývoje Mazdy. Ten jim vnuknul myšlenku na výrobu, v té době prakticky zaniklé kategorie, klasických roadsterů. Tedy motor vpředu, pohon zadních kol a nic moc zbytečného kolem. Přesně zmínil, že po skončení výroby aut jako MG B, Triumpf Spitfire, není na trhu nic, co by řidiči dalo za málo peněz spoustu radosti z jízdy. Ano, byla tady Alfa Romeo Spider, ale s cenovkou na úrovni entry modelů Porsche, ale to byla prakticky jediná tehdejší konkurence.
Po pár letech, kdy se z Yamamota stal CEO Mazdy, dostal projekt zelenou a v roce 1982 se začalo pracovat na prototypech. Zadání bylo vyrobit lehké sportovní auto s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Byť ve hře byly i varianty “vše vpředu” a roadster s motorem uprostřed. Výsledkem vývoje bylo představení minimalistického roadsteru o suché váze 940 kg a “malorážkou” o objemu 1,6 litru se čtyřmi ventily na válec. Motor na tu dobu dával lehoučkému autu velmi solidní dynamiku. Konkrétně se bavíme o více než 120 koní na tunu. Důvodů, proč je Mazda MX-5 stále prakticky bezkonkurenční nástroj k výrobě úsměvu na tváři, je víc.
V první řadě se jedná o skutečně excelentní jízdní vlastnosti, které v sériovém stavu jsou sympaticky staromilské. Auto se sice trochu v zatáčkách naklání, ale trakce má spousty, a navíc je podvozek naladěn tak, že při plánování výletu vybíráte cíl podle toho, kam chcete jet a ne podle toho, jaká tam vede cesta. Poradí si tedy i se silnicemi třetí třídy, a to s neobyčejným přehledem. Dalším důvodem je pořizovací cena. Ta se u první generace pohybuje od cca 70 000,- za funkční, byť poměrně “opoužívaná” auta do 180 000,- za auta, která si nežádají žádné investice a s jasnou historií - což je i tip na výbornou investici. Levnější už byly a jejich cena už asi pouze poroste.
A další, a možná i největší, výhodou je robustnost, snadná servisovatelnost a až primitivnost celého stroje. Kupříkladu stažení střechy je otázka pouze síly vaší pravé ruky a žádných servočerpadel, elektromotorů a lanek, které jednoho dne mohou vypovědět službu. Miata je prostě bezstarostné auto pro radost. Každý den. Což byl i jeden z marketingových sloganů Mazdy. “365 dní radosti”…
...krom neskutečného sklonu ke korozi :)
