Koho tohle může bavit, opravdu nevíme. Elektromobil hlásil dojezd 260 kilometrů. Po ujetí 48 kilometrů po dálnici průměrnou rychlostí 107km/h ale ukazovalo počítadlo dojezdu už jenom pouhých 136 kilometrů
Vlastnit elektromobil znamená, alespoň podle našich zkušeností, změnit rapidně svůj životní styl. Minimálně je potřeba neustále plánovat. Kudy jet, kolik na to máte času, kde jsou dobíjecí stanice, na které stojany máte čip, kde budete muset platit kartou, atd… V nějakém diskuzním pořadu v televizi bývalý ministr dopravy Žák prohlásil něco v tom smyslu, že nástup elektromobility je další průmyslová revoluce.
Jenže průmyslová revoluce, alespoň tak, jak se jí učí žáci již na základních školách, byla postupná změna v období 18. a 19. století, která trvala desítky let a kterou nikdo nikomu direktivně nenařídil. Byl to přirozený proces, který byl ovlivněn například vynálezem parního stroje, novou technologií výroby železa, nárůstem populace, kulturními, společenskými a politickými změnami v mnoha státech světa. Jenže tlaky EU na úplný zákaz prodeje vozidel se spalovacím motorem od roku 2035 žádným přirozeným vývojem nejsou.
Na vlastní kůži jsme si život s různými elektromobily vyzkoušeli snad už dvacetkrát a strávili s nimi desítky dní a ujeli tisíce kilometrů. Jenže zatímco v létě se dá s takovým autem s přimhouřením oka jakž takž fungovat, v zimě to je vážně k vzteku. Boj o každý kilometr dojezdu, jízda po dálnici maximálně stovkou, topení v eko režimu a neustálé hledání dobíjecích stanic. Za volantem elektromobilu se tak stanete, minimálně v zimě, „ploužícím se lovcem v kožichu“. V kožichu proto, aby vám nebyla zima, protože topení ubírá dojezd, a lovit budete volné dobíjecí stanice...
S elektromobilem je v zimě proto nejlepší nikam nevyjíždět. Rozhodně tedy ne mimo město. Ale k čemu ho potom mít, že... Reálné zkušenosti mnoha uživatelů ukazují, že v zimě se s elektromobilem žije opravdu velmi špatně. Buď musíte dobíjet pouze doma, nebo musíte mít přes den alespoň dvě hodiny čistého času na nějaké to dobíjení. A upřímně, nebylo auto ještě donedávna jakýmsi symbolem svobody? Jenže kdo chce plnohodnotně žít s elektromobilem, a ne ho mít jen na vyjížďku s dětmi do školy a zpět, ten si svobody příliš neužije. Musí se autu přizpůsobit. A to tak že velmi.
Poslední naše zkušenost byla s větším rodinným vozem. Auto pro osm lidí ukazuje při plném dobití dojezd 280 kilometrů. Nic moc, ale z Benátek nad Jizerou do Prahy a zpátky by to mělo být v pohodě. Jenže velký omyl. Hned po nastartování promrzlého auta klesne dojezd na 260 kilometrů. I to by ale mělo bez problémů na zpáteční cestu stačit. Po pár kilometrech se však ukazuje, že to možná bude trochu bojovka. Po pouhých 48 kilometrech se dojezd snížil o celých 124 kilometrů. A to jsme jeli průměrnou rychlostí 107 km/h.
Za nás tohle tedy žádná průmyslová revoluce rozhodně není. Za nás to je snaha ovlivnit naše životy ve jménu jakési snahy o lepší život. Ale nám se nezdá, že bychom se spalovacími vozy měli horší život, než s těmi na elektriku. Proč si nemůžeme rozhodnout sami, co chceme? Proč se musíme bát, co si po roce 2035 budeme kupovat za auta? Proč se nám zdá, že přechodem na elektromobilitu bude náš život výrazně ovlivněn? Proč k přemýšlení o tom, kde si co koupíme k večeři, budeme muset ještě přemýšlet, kde si dobijeme na dalších pár kilometrů na cestu domů? Proč máme neblahý pocit, že svoboda cestování po vlastní ose vezme v dalších letech za své?
Co si myslíte o elektromobilitě vy? Je to cesta k lepším zítřkům? Napište nám do diskuze
Tohle vážně někoho baví? Elektromobil ukazoval dojezd 260 km. Po ujetí 48 km ale už jen 136
