Chtěl prodat svoje auto v autobazaru, ale bylo v tak špatném stavu, že ho odmítli vykoupit. Auto tedy nechal stát několik měsíců v podzemních garážích nákupního centra. Teď ho to bude stát desítky tisíc korun
Do autobazaru se dávají auta většinou ve chvíli, kdy z nějakého důvodu původnímu majiteli dosloužila. Nemusí jít nutně o vrak, může jít i o finanční nebo třeba rodinné důvody, někdo se zase zbavuje auta jakmile doplatí leasing nebo úvěr. Tu a tam se ale majitelé snaží prodat do bazaru i auto, které má problém ujet byť jen několik kilometrů. Málokterý autobazar však takový vůz vykoupí, takže další osudy takových vraků jsou nevyzpytatelné.
V případě neoprávněného zasahování do vlastnických práv majitele může být postupováno podle §14, zákona č. 89/2012 a vozidlo může být odtaženo
Mgr. Karel B; Advokát, Praha
To se týkalo i majitele letitého Fordu Mondeo, který se auto snažil prodat v jednom pražském autobazaru. Vůz ale vypověděl službu a bazar auto odmítl. Závada byla natolik zásadní, že se majitel auto rozhodl zaparkovat ho v podzemních garážích nákupního centra. Ty sice nejsou pro zákazníky zpoplatněny, nicméně po několika dnech parkující vrak neušel pozornosti ochranky a věci nabraly rychlý spád.
Majitel totiž nebyl ochoten vozidlo z parkoviště odstranit, musela to tak tedy na jeho náklady učinit Správa nákupního centra, která nechala vozidlo odtáhnout. Majitel Fordu si však auto nevyzvedl ani z odtahového parkoviště a dluh za odtah i parkovné každým dnem narůstal. K dnešnímu dni dluží majitel auta něco přes 60 tisíc korun a pravděpodobně nic ho neuchrání od exekuce. Přitom likvidace vraku se dá mnohdy získat v podstatě zadarmo. I prodej vozu na vrakoviště by byl lepším řešením.
A co zmíněný § 14 zákona 89/2012 vlastně znamená? Jde o tzv. „Svépomoc“. Tento zákon v bodě 1 doslova říká toto: Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. V bodu 2 se potom píše toto: Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.
