„A nechcete nějaké normální auto?“ zeptal se mě zástupce Ford ČR, když jsem domlouval testování Fordu Ranger Raptor. Ale co to je normální auto? Během svého loňského cestování po Britské Kolumbii, provincii ležící na jihozápadě Kanady, jsem normálnější auto nepotkal. Většinou to sice byly verze F-150 Raptor s benzínovým motorem, ale na kanadských silnicích to jsou naprosto normální auta. A je úplně jedno, jestli jedete po dálnici v okolí Vancouveru nebo offroad úsekem do Bella Coola. Je to auto, které nabídne skvělou kombinaci pohodlí, užitného prostoru, terénních schopností a také určitého luxusu. Kromě čistě pracovních verzí totiž na silnicích potkáte především varianty Platinum nebo Luxury, což jsou verze, které rozhodně patří do prémiové kategorie.
Foto: Pavel Foltýn; Michal MrázekPro evropské silnice jde ale přeci jen o trochu velké auto a také provozní náklady vnímá evropský zákazník trochu jinak než ten americký nebo kanadský, kde litr benzínu stojí v přepočtu nějakých dvacet korun. Pro Evropu proto Ford připravil Ranger Raptor s naftovým dvoulitrem o výkonu 157kW, tedy 213 koní, a s desetistupňovým automatem. Musím přiznat, že i nám se zpočátku zdálo, že 213 koní bude na vozidlo s provozní hmotností dvě a půl tuny žalostně málo, ale dostavilo se velké překvapení. Divize Ford Performance totiž tenhle evropský Raptor naladila tak, že z něj udělala jakýsi terénní sporťák. Jasně, na dálnici vám ujede asi i Fiesta, ale tohle auto si přeci nekupujete proto, abyste uháněli po dálnici nepovolenou rychlostí. Kouzlo Raptoru totiž tkví v tom, že s ním můžete uhánět po opravdu náročném terénu rychlostí, na kterou byste se ani neodvážili pomyslet, a s autem to skoro nic nedělá.
Foto: Pavel Foltýn; Michal MrázekPřesvědčili jsme se o tom v milovickém offroad parku, kam jsme se vydali natáčet video o schopnostech nejen auta samotného, ale i mých vlastních. Rovnou přiznám, že schopnosti auta mnohonásobně překonaly můj řidičský um a že asi jen málokdo dostane Raptora na hranu jeho možností. Při těch několika málo offroadových workshopech, která jsem s různými vozy absolvoval, jsem totiž vždy dostával v podstatě jedinou radu: „Jeď pomalu, plynule, nezastavuj a pořádně se dívej, kterou stopu zvolíš.“ Tomu se asi nedá nic vytknout a většinou to platí. V případě Raptoru to ale tak úplně pravda není. Tam, kde bych si například s VW Amarok dovolil jet max. 30km/h, můžete pálit s Raptorem dvojnásobnou rychlostí a nic se neděje. Až se zdálo, že čím rychleji se Raptor vrhne do terénu, tím lépe. Raptor nezaskočilo ani zastavení uprostřed dvacet metrů dlouhé louže s bahnitým dnem a hloubkou přibližně 70 centimetrů. Stačilo přepnout do režimu „bláto“ + 4H a Raptor s mohutným zahučením vystřelil z bláta, jako kdyby to byla asfaltka. Točivý moment 500 Nm. je prostě znát.
I na zmíněné asfaltce se ale Raptor pohybuje s velkou dávkou suverenity. Jasně, je potřeba počítat s vyšší stavbou vozu a hmotností, ale brzdou silničního provozu rozhodně s Raptorem nebudete. Dálniční tempo kolem 150km/h drží auto vcelku bez problémů. Během týdenního testování jsme s Raptorem najeli cca 700 kilometrů, z toho asi 100 v terénu a dalších 300 po okreskách a ve městě. V terénu jsme auto rozhodně nešetřili, na silnici jsme jezdili svižně, ale nijak jsme nezávodili. Výsledná průměrná spotřeba 11,4 litru na 100km se tak zdá jako adekvátní. Klidný řidič, který nebude blbnout v offroad parku, se se spotřebou může pravděpodobně dostat ještě o litr níže.
Foto: Pavel Foltýn; Michal MrázekAle abychom jenom nechválili, pár věcí přeci jen na autě zamrzelo. Především zpracování interiéru. Na jedné straně dostanete kůží obšitou palubní desku, ale na druhé straně například loketní opěrka, resp. její zavírací mechanismus, rachtá jako u třicetiletého Escortu. Ovládání, resp. zobrazení navigace už je také za současným standardem, stejně tak jako rychlost odezvy na ovládání hudby z mobilního telefonu. Hororem byla také aretace zatahovací roletky nakládacího prostoru. Proces uvolnění zámku rolety zataháním za popruh nás chvilkami přiváděl k šílenství. Trochu komplikované se nám zdálo také osvětlení venkovního prostoru světly ve vnějším zpětném zrcátku – osvětlení lze zapnout tlačítkem na přístrojové desce, ale nelze vypnout. Auto pak ještě několik dalších minut svítí, než automaticky zhasne. No a když jsme u těch světel – drsňák typu Ford Ranger Raptor by si určitě zasloužil výkonnější přední světla nebo alespoň rampu s přídavnými světly. To lze ale zařídit formou příplatkové offroad výbavy.
Sečteno a podtrženo, Ford Raptor se nám líbil i s podceňovaným dvoulitrovým dieselem a rozhodně bych si ho ve své garáži dokázal představit.
Ford Ranger Raptor 2,0 EcoBlue Bi-Turbo 157kW není žádná chudinka, jak mnozí naříkají
