Obří luxusní SUV premiové značky není ani tak otázka potřeby jako prostého chtíče a nutnosti ukázat světu okolo, že "já na to mám". Proti tomu se nedá nic namítat, každý má odlišné potřeby. Ale pokud takové chutě přijdou na někoho, kdo si může podobné auto dovolit jen na trhu ojetin a ještě v té nejnižší cenové relaci, měli bychom ho důsledně varovat. Koupě takové ojetiny není nic jednoduchého a hlavně levného. Tady si za těch necelých tři sta tisíc, kolik nejlevnější GL aktuálně stojí, nekupujete auto, ale vstupenku do úplně jiného světa. Vstupenku do světa, kde se za běžný servis platí třicet tisíc, za větší údržbu padesát. A když se něco rozbije, z účtu vám zmizí sto tisíc, ani nevíte jak.
Pokud ale na to máte, případně víte o autě, které je z dobrého chovu a ještě má před sebou slibnou budoucnost, zakazovat vám to nebudeme. Velké GL je pohodlný luxusní koráb a určitě má se vší tou bohatou opulentní výbavou něco do sebe. Jen musíte počítat s tím, že čím starší tohle auto bude, tím více péče a investic bude potřebovat. Pohled do statistik německého TÜV ukazuje, že zatímco mladé Mercedesy ve stáří do pěti let vykazují maximálně 10% poruchovost, s věkem ta rizika radikálně rostou. Pro GL data k dispozici nejsou, ale třeba "menší" SUV Mercedes ML ukazuje u pětiletých aut pětiprocentní poruchovost, jenže u desetiletých skoro 50% a padá tak na úplně nejnižší příčky statistik spolehlivosti.
V čem je problém? Majitelé bez velkorysého rozpočtu prostě nemají na to, aby tahle složitá auta udrželi při životě. A pak to tak s nimi vypadá. Ovšem pokud byste přesto po velkém luxusním SUV Mercedes GL toužili, zde máte pár informací, na co si dát při výběru pozor. Zážehové motory asi nebudou pro případného zájemce na trhu ojetin relevantní. Kdo si nemůže dovolit tohle auto jako nové, těžko snese reálnou spotřebu benzinových osmiválců kolem 15 litrů na 100 km a jejich zvýšené servisní nároky.
Po větším nájezdu hrozí selhání rozvodového mechanismu a doporučuje se po 100 000 km měnit nejen řetěz, ale také ozubená kola. Ceny oprav jsou opravdu astronomické a těžko lze dnes narazit na kus, který bude mít ještě perspektivní budoucnost. Osmiválcům M 273 je lepší se v ojetém GL, ale i v jakémkoli jiném Mercedesu, raději vyhnout, pokud nekupujete auto s opravdu nízkým nájezdem. Málo najeto dnes ale mají jen roadstery SL, ne velká SUV.
Lepší volbou jsou diesely a to ne jen z hlediska dalšího prodeje, ale také z pohledu servisních a provozních nákladů a dynamiky. Základní šestiválec nejprve označený jako 320 CDI sice neuděluje více než dvoutunovému SUV příliš přesvědčivou dynamiku, ale na klidné cestování to stačí a spotřeba se vejde i do deseti litrů na 100 km. Základní mechanika je velice spolehlivá, ale mohou se utrhnout vířivé klapky v sání a dost aut už potkal kolaps turbodmychadla. Lepší volba je pozdější verze 350 CDI s vyšším výkonem i točivým momentem (195 kW a 620 Nm) a zatím velmi slušnou spolehlivostí. Samozřejmě za předpokladu, že majitel dodržuje servisní plán.
Naftový osmiválec není takový strašák, jak by se mohlo zdát, ale bude obtížné najít dobrý kus bez investic. Jelikož se vlastně jedná o zdvojené čtyřválce, všechno je tu dvakrát a ceny choulostivých dílů (turbo, EGR, DPF) nejsou u Mercedesu zrovna lidové. Kupujte jen od prvního majitele, případně auto, které ještě nevypadlo z oficiální servisní historie automobilky a můžete o něm všechno zjistit. Z mechanických věcí je ještě náchylná převodovka (automat potřebuje každých 90 000 km nový olej) a také systém pohonu všech kol. Že bude mít auto unavený podvozek a nikdo nebude dávat do bazaru vůz, kterému právě nechal udělat kompletní generálku podvozku za 80 tisíc, je snad jasné.
Život se starším kusem pak mohou znepříjemňovat problémy s elektronikou. Je celkem běžné, že ojetým Mercedesům kolabuje dobíjení a následně akumulátor, který je v GL umístěn pod sedačkou a jen tak se k němu nedostanete. Právě neustále se opakující potíže s elektroinstalací bývají častý důvod, proč se někdo GL zbavuje. Celkově na první generaci GL zamrzí podprůměrná kvalita materiálů a zpracování celého auta, která rozhodně neodpovídá standardům, které by člověk čekal od značky Mercedes-Benz. Auto rezne, zlobí mu často elektronika a uvnitř bývá interiér po 200 000 km v horším stavu než u taxikářského Passata po půl milionu.
Foto: favcars.com