Testujeme ojeté Volvo XC60 – naftové pětiválce ujedou bez problému i půl milionu kilometrů

Ojeté Volvo XC60 lze považovat za spolehlivé a kvalitní auto. Ale pouze v tom případě, že ho koupíte od prověřeného a seriozního prodejce. Vozům s nejasnou servisní historií se raději obloukem vyhněte

Foto: NetcarshowVolvo se do kategorie SUV vrhlo modelem XC90, který se nesnažil konkurovat prémiovým značkám terénními schopnostmi a byl to spíše zvednutý kombík. Byl ale natolik úspěšný, především díky použitelným sedmi sedačkám, že ho automobilka i po uvedení druhé generace ještě vyráběla v Číně pro místní trh. Menší model XC60 sleduje podobný styl a i on opouští jakoukoli snahu o terénní schopnosti a soustředí se jen na asfalt. Tomu odpovídá nízká světlost podvozku a především nabídka verzí s pohonem předních kol. Čtyřkolka šla přikoupit jen k nejsilnějším motorům. 

Pětiválce provozované na kvalitní naftu, které dostanou nejpozději po 20 000 km nový olej a které se necourají po městě, mají šanci najezdit bez potíží více než 500 000 km.
David Žídek; TestyOjetin.cz 

Foto: NetcarshowNejlevnější ojeté XC60 koupíte už za méně než 200 000 Kč, ale budou to hodně ojetá auta, reálně s více než 300 000 km. S vyšším nájezdem je potřeba se smířit, protože tahle auta najíždějí v prvních letech opravdu obrovské porce kilometrů. Pokud chcete nutně kus s nájezdem do 100 000 km, musíte si připravit zhruba 450 000 Kč. Na oblíbený naftový pětiválec by vám mělo stačit 300 tisíc korun, pokud nechcete, aby měl za sebou obří kilometrové porce. Statistiky TÜV Report z německých stanic technických kontrol řadí model XC60 mezi nejspolehlivější auta. Hlavně starší ročníky (vozy ve stáří 10 až 11 let) jsou v aktuálně zveřejněných statistikách na 11. místě a dostaly jako ve škole jedničku. Po takové době je u nich 19,5% výskyt závad, při tom mají z hodnocených aut nejvíce najeto (průměr činí 176 000 km). Tato generace Volva XC60 si ale kvalitu a spolehlivost udržela i do posledních ročníků, které jsou stále na předních příčkách statistik. 

Z motorů je nejlepší volbou jakýkoliv z naftových pětiválců. Tady pozor na značení, protože Volvo pod stejnou obchodní značkou prodávalo zcela odlišné motory a ne vždy bohužel stejně dobré a spolehlivé. Zdvihový objem 2400 cm³ značí vždy pětiválec, který stojí za to. Má sílu, výdrž a hezký zvuk. Velice atraktivní je ale i menší dvoulitr, který se rovněž nabízel chvíli v netradičním pětiválcovém uspořádání. Poznáte ho podle objemu 1984 cm³ a výkonů 100 nebo 120 kW, pozdější čtyřválec (který už není tak dobrý) má objem 1969 cm³. Menší nevýhodou malého pětiválce je absence čtyřkolky, ale pokud ji nepotřebujete, je to skvělý motor, který vydrží hodně, vystačí si s 6 l nafty na 100 km a jen základním servisem.

Větší pětiválec jezdí podle verze za 7 až 8 litrů (čtyřkolka s automatem bude brát klidně 8,5 l/100 km), ale rovněž je velmi spolehlivý. Vlastně jediným slabším místem pětiválce je řemenový pohon příslušenství, který se bohužel může utrhnout a s sebou vezme i hlavní rozvodový řemen, což znamená pro motor totální zkázu. Doporučujeme pomocný řemen pohonu agregátů spolu s kladkou měnit každých 60 000 km. Hlavní rozvody stačí měnit po 180 000 km. Kdo to chce zkrátit na 120 000 km, nic tím nezkazí. Pětiválce provozované na kvalitní naftu, které dostanou nejpozději po 20 000 km nový olej a které se necourají po městě, mají šanci najezdit bez potíží více než 500 000 km. To se bohužel o naftových čtyřválcích říci nedá. Jsou složité, servisně náročnější a po větších nájezdech bohužel také dost zanedbané. Na druhou stranu jsou to ale novější auta s menšími nájezdy a modernější výbavou. Je to na vás, ale na dlouhodobý provoz jsou starší pětiválce asi lepší. 

Foto: NetcarshowBenzinové motory asi nebudou u SUV tak vyhledávané. Když už, spolehlivější bývají řadové šestiválce, které si ale zase vezmou svůj příděl paliva. V kombinaci se čtyřkolkou a automatem běžně 11 až 14 litrů na 100 km dle stylu jízdy. Dvoulitrové čtyřválce sice umí jezdit klidně i za 8 až 9 litrů, ale často karbonují a umí jim zazlobit dvouspojkový automat. Pro samočinné řazení raději hledejte verzi s klasickým automatem s hydrodynamickým měničem. Ačkoliv by se i v něm měl měnit olej po 60 000 km, nestane se při případném překročení intervalu nic moc hrozného. Dvouspojkový automat má ale takový interval jako nezbytnost. 

Choulostivější na servis jsou také pohony všech kol. Volvo XC60 potřebuje, stejně jako u automatu, každých 60 000 km vyměnit v mezinápravové spojce olej. Hodně ojeté exempláře pak často už vůbec zadními koly netočí, což ale poznáte až tehdy, když právě čtyřkolku potřebujete, typicky někde na sněhu na horách. Jinak ale lze Volvo XC60 považovat za spolehlivé a kvalitní auto. Podvozky jsou robustní, elektronika ve velkém nezlobí a ani auta moc nereznou, pokud tedy nemají najeto půl milionu kilometrů nebo neprodělala vážnější (a špatně opravenou) nehodu. Škoda jen toho, že se s historií vozů Volvo dost podvádí a zcela běžně se na trh dostávají extrémně stočená auta. Pozor tak na individuální dovozy bez historie. Prověřená auta se zcela transparentní minulostí ale bývají dobrá koupě, i když mají více najeto.