V Československu se kupé Fiat 128 prodávalo v Tuzexu od 16.700 do 18.900 bonů. V roce 1974 se jich pár prodávalo také v Mototechně za zhruba 80.000 Kčs. V té době to představovalo skoro 40 měsíčních platů.
Sportovní varianta Fiatu 128 byla veřejnosti představena v roce 1971. Kupé bylo dodáváno se dvěma motory a v několika úrovních výbavy. Ty se lišily tvarem předních světlometů, masky chladiče, chromovanými prvky karoserie, designem kol a potahovými látkami v interiéru. V tehdejším Československu působilo tohle kupé na silnici jako zjevení. Ostatně aut, která takto působila, jezdilo po tehdejších silnicích více. Třeba takový Chrysler 180, ve kterém našli zalíbení pumpaři, zelináři i veksláci, nebo třeba Simca 1301, ve které zase jezdil například i Alexander Dubček.
Fiat 128 SL bylo auto pro "frajírky"
Pamatujete film z roku 1979 „Pátek není svátek“? Roli frajírka tam hrál herec Jiří Kodet, který přijel na chatu své kamarádky právě světle modrým Fiatem 128. Krásný tvar karoserie díky velké zasklené ploše s dobrým výhledem dopředu a do stran okouzlil snad každého, kdo auto viděl. A i ve zmíněném filmu je lehce naznačeno, jak skvěle auto fungovalo na holky. Každá by se ráda svezla. Interiér byl na tehdejší dobu totiž opravdu luxusní a navíc z něj dýchal sportovní duch. Příjemně tvarovaná sedadla, stejně tak sportovní volant, dostatečný výkon, přesné řízení i podvozek, to všechno jste s modelem 128 Coupé SL měli k dispozici.
Výkon 75 koní stačil
Měkce čalouněné přístrojové desce dominovaly dva kruhové, hluboko zapuštěné přístroje, které měly velmi šikmá a prohnutá ochranná skla. To vylučovalo jejich zrcadlení. Na tehdejší dobu skvělá vychytávka. Po stranách byly menší přístroje teploměru a palivoměru. Motor, kapalinou chlazený řadový čtyřválec skloněný vpřed s rozvodem OHC s ozubeným řemenem a výkonem 64 koní pro „1100“, nebo 75 koní u „1300“, byl uložený napříč vpravo od převodovky před poháněnou přední nápravou.
Vzor pro VW Golf
Přední náprava McPherson, dole jednoduché rameno vedené šikmým táhlem, nestejně dlouhé hnací hřídele, každý se dvěma stejnoběžnými klouby. Zadní náprava měla kola nezávisle zavěšená na krátkých lichoběžníkových ramenech a svisle vedená tlumiči, příčná listová pružina pak měla stabilizační účinek. Převodka řízení s ozubenou tyčí byla za nápravou. Dvouokruhové brzdy byly vpředu kotoučové, zadní pak byly bubnové s omezovačem. Celá tato koncepce byla tak úspěšná, že posloužila dokonce jako vzor při vývoji VW Golf.
Radost z jízdy a skutečné závodní auto
Fiat 128 byl i oblíbeným sportovním vozem k úpravám. Například k závodům automobilů do vrchu. I k tomu má Přikryl historku: „Vzpomínám například na Petra Vojáčka, letitého kamaráda a automobilového závodníka, kterého nenechalo v klidu žádné kupátko, které jsme tehdy měli v prodeji. Nedávno mi připomněl, jak mě přesvědčoval, abych rozmluvil pražským vekslákům koupi SL, které si právě prohlíželi, a bez kterého Petr prostě nemohl být. Nenápadně jsem povytáhl kabel od svíčky a motor tak „kulhal“ na tři válce. Ani jsem neměl výčitky. Kupé prostě mělo stejné vlastnosti, jako Petr. Bylo rychlé, a umělo vyhrávat. Na dlouhou dobu bylo bezkonkurenčním vzorem závodních automobilů.“
Auto, za kterým se na ulici každý otočil
V Československu se kupé prodávalo v Tuzexu od 16.700 do 18.900 bonů (tuzexových poukázek). V roce 1974 se jich pár prodávalo i v Mototechně za zhruba 80.000 Kčs. (Průměrná mzda v ČSSR tehdy byla 2.243 Kčs). Zájem o auto byl přesto velký. Podle Přikryla se běžně stávalo, že když jste přišli ke svému Fiatu 128, tak za stěračem už byla nabídka na jeho koupi. Nikdy jich totiž nebylo na prodej tolik, jako bylo zájemců. Báječné nadčasové auto, za kterým se na ulici snad každý otočil. Řidiči kupátek se dívali na ostatní většinou ve zpětném zrcátku. Jelo prostě úžasně.
Kolik to jede?
A Petr přidává další historku: „Vzpomínám na jednu sázku z tehdejší doby. Kamarád si koupil novou Škodu 110R a pochopitelně na ní nedal dopustit. Další můj kamarád měl Fiata 128 SL, kterého koupil po těžké havárii od herce Jiřího Hrzána. Podvozkově ho opravil, ale vzhledově to byla velká bída. „Kolik ten Fiat vlastně jede“ začala diskuze. „No, jede tolik, že ti ujedu na 3 km úseku a nezařadím ani čtyřku. A pro kontrolu, abych nepodváděl, se mnou klidně někdo pojede,“ odpověděl fiatář.“ Stalo se. Fiat byl v cíli o dobrých 150 metrů dříve. Inu italský motor s rozvodem OHC, tedy vačkou umístěnou v hlavě motoru, nezklamal. Konstruktér od Ferrari, pan Aurelio Lampredi, to vymyslel velmi dobře.
Koroze byla velikým problémem
Cvakající homokinetické klouby poloos, obtížnější řazení prvního rychlostního stupně a koroze byly častými vadami, tohoto jinak parádního sporťáku. „Autíčkařům“ to ale vůbec nevadilo. Naopak. Pár let si počkali a potom kupovali zkorodované ojetiny, nebo havarované vozy, protože na nové prostě neměli peníze. V té době každý znal nějakého automechanika, nebo klempíře s autogenem a tak kupátka vraceli zpět do provozu.
Fiat 128 SL zaujme i dnes
Koupit dnes „es elko“ v původním stavu je téměř nemožné. V nabídce se ceny pohybují od 2.000 do 20.000 eur. Pochopitelně záleží na technickém stavu, resp. úrovni provedené renovace. Jako investice se ale určitě vyplatí a jízdou se dokonale pobavíte. Budete překvapeni. Fiat 128 SL se snadno vyrovná současným automobilům i bez elektronických asistentů. „Přál bych vám projet si od Smíchova strahovské zatáčky, jako jsme je kdysi projížděli my,“ povídá Přikryl a pokračuje: „Radost z jízdy byste si ovšem vychutnali lépe a bezpečněji někde na uzavřeném okruhu. Tak třeba se vám podaří nějaké kupátko koupit a vše zažijete na vlastní kůži. Hodně štěstí.“
