Volkswagen Brouk se sice vyráběl již od roku 1939, ale v Československu byl představen až na strojírenském veletrhu v Brně v září roku 1968. Důvodem téměř třicetiletého zdržení byla filosofie tehdejšího prezidenta Antonína Novotného.
Ten totiž na konci šedesátých let prohlásil následující: „Dvě věci mi, soudruzi, do republiky nesmějí: Coca-Cola a Volkswagen." Coca-cola se ve stejném roce začala vyrábět v Brněnské Frutě, ale VW Brouk zůstal pro české a slovenské zájemce skutečně ještě dlouho pouze na prospektu. Přesto ho každý znal a pár kusů v tehdejší ČSSR dokonce i jezdilo. Jednalo se však o individuálně dovezené vozy ze zahraničí.
Petr Přikryl vypráví
Své zážitky s Volkswagenem Brouk popisuje i Petr Přikryl: „Moje první obchodní setkání s Broukem bylo koncem sedmdesátých let. Často popisuji tuto dobu, kdy automobily měly cenu nemovitostí, ale s Broukem jsem zažil výjimku. Kamarád měl stařičkého Brouka, u kterého mu „klekl" motor. Auto toho mělo i mechanicky dost a jediné co nebylo napadeno korozí, byla plátěná střecha. Vyhodnotil proto situaci tak, že se Brouka zbaví. Další kamarád Petr, který měl emigrovanou maminku v Rakousku, a která mu často posílala různé věci, dostal od ní jako dárek digitální hodinky s červeným displejem.
Brouk za digitálky?
V té době to byla nevídaná a velmi ceněná věc. Jednoho večera tak v naší domovské vinárně došlo k obchodu století a výměně Brouka za digitálky. Petr se po týdnu na mě obrátil, abych mu pomohl s prodejem, že auto nebude opravovat. S utrženou ojnicí a na tři válce jsme dojeli do Prahy. Na Dejvické jsme ho zaparkovali s cedulkou „Prodám, nabídky vhoďte oknem." Odpoledne jsme vybrali kupujícího a ten Brouka ještě týž den koupil. Byl to mladý inženýr z nedalekého ČVUT. Prozradil nám, že ví o motoru, který nikdy nebyl namontován do automobilu. Jeho děda měl totiž od války ve stodole po Němcích jakési čerpadlo, jehož pohon zajišťoval motor KDF. Motor byl totožný s tím, který patřil do VW Brouk. Stačilo ho pouze namontovat. Za týden přijel s opraveným autem domluvit přepis. Sympatický inženýr mě pak často navštěvoval dlouhé roky v autobazaru v Libni.
Pákistánský agent StB.
„Brouků“ jsem však prodal mnohem více. Například svému švagrovi jsem prodal hezky opraveného Brouka, který měl ale jednu vadu - do kabiny unikaly výfukové plyny z topení a Honzu tak často bolela hlava a slzely oči. Po půl roce se auto za stejné peníze prodalo znovu. Koupil ho pákistánský student, který mi lámanou češtinou říkal: „Tó moc dobže, volant ok…“ Vše jsem pochopil, když vyprávěl, jak svého prvního Brouka dostal od rodičů, kteří pracovali v Anglii, a auto mělo volant na druhé straně. Že jsem se tehdy setkal s agentem StB, jsem zjistil až po roce 1989. Taková byla doba…
Volkswagen Brouk dnes
V nabídkách je jich nejen po celé Evropě, ale i u nás, dost a dost. I když se jedná o mimořádně odolný automobil, tak si musíte dát pozor na jeho technický stav. Pojízdného Brouka, kterému nad střechou létal Gagarin, koupíte už za padesát tisíc korun. Stejně tak můžete utratit klidně dva miliony. Hlavně kabriolety jsou ve vyšších cenách. Proto bude asi vhodné mít s sebou nějakého odborníka. Sám jsem před časem jednoho Brouka prohlížel a věřte, že jsem mu vykal. Byl totiž o deset let starší, než jsem já. V Holandském techničáku byl datum uvedení do provozu 15. února 1948.
Máte nějakou vlastní zkušenost s Volkswagenem Brouk? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
