Neustálé zácpy ve městech, zbytečné nehody na silnicích, mlhovky ve dne nebo stání uprostřed křižovatky, když mají ostatní zelenou. Přitom stačí trochu inteligence a zdravého selského rozumu a zmizí to jako mávnutím kouzelného proutku.
Pojem inteligence vysvětluje slovník jako rozumovou schopnost řešit nově vzniklé nebo obtížné situace; schopnost učit se ze zkušeností, také jako schopnost přizpůsobit se, případně jako schopnost správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích. Proč o inteligenci na motoristických stránkách? Protože je hrozně důležitá. Během své dlouholeté řidičské dráhy jsem se naučil rozlišovat, jak se kdo na silnici chová a vytvořil si vlastní pojem „řidičská inteligence.“ Asi jste si všimli taky, jak rozdílně se kolegové za volantem chovají. Někteří naprosto přirozeně a logicky, čímž prospívají sobě i jiným, další život zase všem, včetně sebe, ztrpčují. Přitom se stačí nad některými situacemi jen trošku zamyslet.
Vezměte si třeba, jak někdo dokáže způsobit kalamitu v okamžiku, kdy kolem projíždí houkající sanitka. Předpis říká, že je třeba jí uvolnit cestu, případně zastavit. A teď takový nepříliš inteligentní řidič prostě zastaví, okamžitě, jakmile uvidí maják nebo zaslechne houkačku. S dobrým úmyslem, ale na špatném místě, zablokuje všechno. Lepší by bylo popojet ještě kousek a všichni by se vešli. Jiná situace: při předjíždění na silnici se někdo dostane do prekérní situace, nějak to neodhadl nebo je prostě jen agresivní a auto proti se hrozivě blíží. Všichni to chtějí řešit, ale jde o to jak. Předjíždějící začne logicky brzdit, aby se vrátil, ale ten předjížděný zazmatkuje a místo aby prostě pokračoval, brzdí taky. Oba vozy pokračují vedle sebe a hrozivě se blíží těm v protisměru a provinilec se nemůže zařadit zpátky. Ano, ten předjížděný nic nezavinil, ale má taky zájem na řešení. Na přemýšlení není čas, ale bohužel tu není ani ona inteligence.
Jedu po městě a z vedlejší přijíždí nekonečná řada těch, kdo musejí dát přednost. Tím, že jednoho pustím a vytvořím tak jakýsi dobrovolný zip, ztratím maximálně pár vteřin. Příště, až budu v opačné roli, můžou se mi hodit. Čert by mě vzal, když slyším v rozhlasové Zelené vlně, že padá lehká mlha, „tak nezapomeňte za zadní mlhovky.“ Proč? Vždyť je vidět téměř dokonale. Měly by se používat až v extrémním počasí, ale hlavně včas vypnout. Pražit pronikavým červeným světlem do očí tomu vzadu i když už mlha pominula nebo přestalo pršet, je trestuhodné. Inteligenci je třeba použít i při rozhodování, zda jsou mlhovky skutečně nutné. Ne je automaticky a mechanicky zapnout, sotva sprchne.
Tak prosím, chovejme se vzájemně výhodně. Nemusíme říkat ohleduplně, protože to může leckomu zavánět až přílišnou defenzívou, bojácností ušlápnutím a kdoví čím dalším. Stačí být inteligentní a bude nám lépe všem. Tak, jako by měl soudce vykládat zákon ne naprosto doslova, ale logicky a prospěšně, tak by se měli chovat i řidiči. Přemýšlet, nebo se chovat prostě logicky a inteligentně.
