Designová hala v Česaně patří k nejtajnějším pracovištím automobilky ŠKODA. Právě tady vznikají modely budoucích vozů. Ale ještě roky před tím, než se poprvé objeví na veřejnosti
V případě sériových modelů vlastně v hale vznikají auta ještě roky před tím, než se poprvé objeví na veřejnosti. Když modeláři svou práci na konkrétním voze dokončí, zůstává výsledek jejich práce tajný ještě zhruba další dva roky.
Řada členů našeho týmu má umělecké vzdělání či jiné umělecké zkušenosti
Martin Bogner, vedoucí EDM
Příznivci automobilového designu jistě dobře znají tradiční hliněné modely, na kterých automobilka postupně vyvíjí vzhled auta. Ty jsou však dnes doplňovány řadou vkládaných dílů, tedy na míru vyrobených komponent, které modely po vzhledové stránce přiblíží skutečnému vozu. Kromě toho vzniká obdobnou cestou, vlastně s ještě větším zastoupením různých dílů, i model interiéru auta.
Martin Bogner k tomu říká: „Fyzické modely jsou pro nás stále nesmírně důležité. Dotyk lidské ruky je totiž v tomto případě nenahraditelný. U modelů ladíme detaily, které nám v digitální podobě mohou uniknout,“ a pokračuje: „Fyzické modely také stále slouží ke schvalování finálního designu vozu na úrovní vedení ŠKODA Auto i koncernu Volkswagen. I tyto prezentace náš tým zajištuje“.
Přípravu fyzických modelů ve ŠKODA Auto vede Vlastimil Pažout, který zastřešuje činnosti tří studií: exteriéru, interiéru a komponentů. Studio exteriéru je největším pracovištěm stavby modelů, do jeho haly se vejde až sedm modelů v měřítku 1:1. Mimochodem, menší modely se v automobilce dělají jen výjimečně, naposledy to byla vize eVoiturette ze série Ikony v novém kabátě.
U konceptů pro automobilové výstavy i budoucích sériových aut vše ladíme v měřítku 1:1, protože ve zmenšeném měřítku nemusí některé detaily vyniknout
Vlastimil Pažout; ŠKODA Auto
Překvapením pro návštěvníka studia mohou být velké frézovací stroje. Ty jsou součástí přerodu auta z digitálního světa do fyzického. Zatímco dřív modeláři „plácali“ auta z hlíny skutečně kompletně rukama, dnes základ provede fréza. Základem konstrukce modelu je ocelový rám dovybavený pěnovými prvky, na tuto základní kostru se nanáší vrstva hlíny. Ta je z pece vyhřátá na 50–60 °C, hlína je v tu chvíli velmi tvárná a krásně se spojuje. Po vychladnutí na běžnou pokojovou teplotu vytvrdne. To je také jeden z důvodů, proč se modely nedělají kompletně z hlíny. Kromě toho, že by byly extrémně těžké (i tak váží několik tun) a drahé, by totiž ve velké hmotě mohla hlína praskat nebo se dokonce bortit.
„Po nanesení základní vrstvy stroj vyfrézuje do hlíny základní tvar, který připravili digitální modeláři ve spolupráci s designéry,“ říká Vlastimil Pažout. Když dostane konstrukce základní obrysy, nastupuje práce modelářů. Pomocí škrabek, nožů, hladítek a dalších nástrojů ladí původní linie, které po prvotním vyfrézování bývají „trochu ostré“.
Výsledek jejich práce je pak zase naskenován a převeden do 3D modelu, se kterým se dá dále pracovat a který se kdykoli dá využít jako základ pro další frézování, případně designové vizualizace a digitální prezentace. Alternativních designových návrhů totiž při tvorbě vzhledu auta vzniká pro každý vůz několik variant a teprve mezi nimi se volí finální cesta designu. „Modeláři jsou umělci, kteří skvěle ovládají svou práci. Společně s designérem v podstatě skicují z hlíny, vnášejí do toho svůj um a zkušenosti, zároveň jsou často s designérem stoprocentně sehraní,“ popisuje Vlastimil Pažout tvorbu modelu.
Modeláři ve studiu exteriéru i interiéru pracují v tomto ohledu podobně. Ti v interiéru ale více využívají služeb studia komponent. To připravuje různé díly, které mají vypadat jako na skutečném autě. Pro exteriér tedy třeba mřížky masky chladiče, světlomety, ráfky kol a další obdobné detaily, pro interiér je součástí daleko víc.
„U interiéru je potřeba řešit texturu mnoha povrchů a třeba mřížky ofukovačů a jiné detaily by vymodelované pouze z hlíny v podstatě splývaly se zbytkem kabiny,“ vysvětluje důvod Vlastimil Pažout. Některé díly, třeba páčky pod volantem nebo samotný věnec volantu, by z hlíny ani vyrobit nešly. Vkládané díly vznikají například na 3D tiskárnách, ladí a sestavují se ručně a někdy je to velká „piplačka“. Díly se i lakují, k tomu tu mají vlastní lakovnu. Exteriérové modely rovněž dostávají buď lak, nebo jsou potaženy speciální fólií, takže z dálky výsledek vypadá jako opravdové auto.
Když je design dotažen do detailu, vzniká takzvaný hard model: tedy model, který již není z hlíny, ale z pevných materiálů, které v čase nemění tvar. Výrobu těchto modelů pak již většinou zajišťují externí dodavatelé na základě dat a zkušeností nasbíraných při tvorbě hliněného modelu. „To už je model, kde vše vypadá skoro jako skutečné. Chrom musí být chrom, světlomet svítí a model je dokonce pojízdný. Je to model na vrcholu pyramidy, ten prezentujeme v rámci koncernu, konzultujeme s ostatními značkami nebo ukazujeme vybraným partnerům,“ říká Vlastimil Pažout. Hliněné modely většinou putují do klimatizovaného skladu a typicky jsou využity při přípravě modernizace vzhledu daného vozu. Pak většinou jejich život končí, neskladují se „donekonečna“.
Na konečné podobě modelů a tedy finálním designu auta se v oddělení Design modeling a digitalizace pracuje vždy zhruba dva roky. Na vzniku vzhledu, který nadále zůstává tajný a je základem pro stavbu prvních prototypů auta, tu pracuje několik desítek lidí. Pojďme si práci některých z nich představit detailněji.
