Kilometry se u aut přetáčejí od nepaměti. Zatímco většina z nás má přetáčení spojené se snižováním stavu ujetých kilometrů, u mnohých služebních aut se v éře socialismu přetáčely tachometry směrem nahoru.
Přetáčení tachometrů má v současné době v podstatě pouze jeden důvod. Prodávající ojetého vozu chce auto prodat dráž, než je jeho reálná cena odpovídající ujetým kilometrům, proto stav na tachometru upraví. Samozřejmě, že směrem dolů. V menší míře potom tachometry stáčí i pracovníci, kteří mají firemní auto také k soukromému využití, a nájemci aut na operativní leasing, kteří nechtějí platit nadlimitní kilometry. I proto se dnes při nákupu ojetého vozu doporučuje profesionální prověření ujetých kilometrů a technického stavu
Dokud jsem neměl „dělníka“ stáčel jsem tachometry vrtačkou. To ale moc pohodlné nebylo
Jiří Dostál; bývalý učitel autoškoly, Praha
Přetáčení tachometrů před rokem 1989
Tachometry se kvůli výhodnějšímu prodeji ojetin pochopitelně přetáčely i před rokem 1989. Tehdy se ale tachometry běžně přetáčely také opačným směrem. Dělali to především řidiči z povolání, aby mohli vykázat vyšší kilometrové nájezdy a tím pádem i vyšší spotřebu benzínových kupónů. Ty pochopitelně končily buď v kapse řidiče, který si za ně kupoval benzín do vlastního auta, nebo se s nimi čile obchodovalo.
Autoškola byla „zlatý důl“
Podle Jiřího Dostála, který před rokem 1989 pracoval jako učitel autoškoly, si tímto způsobem bez problémů pokryl měsíční spotřebu své škodovky: „Denně jsem na tachometru natočil přibližně 50 kilometrů navíc, což mi na moje soukromé jízdy pohodlně stačilo“, popisuje tehdejší praktiky Jiří. Měsíčně si tak totiž „natočil“ přibližně tisíc kilometrů navíc, což na víkendové jízdy na chalupu, nebo někam na výlet, pohodlně stačilo.
K přetáčení posloužila i vrtačka
Tachometry měly u tehdejších vozů bowdenový náhon. Ten stačilo odpojit, připojit k němu motůrek napájený z autobaterie a kilometry naskakovaly. Proč? Čím více „ujetých“ kilometrů, tím více bylo potřeba benzínu. No, a protože se deklarované kilometry reálně neujely, zbyly kupóny na benzín (benzín do služebních aut se kupoval na tzv. talóny) do vlastního auta. Takovému „udělátku“ se nejčastěji říkalo „dělník“ a bylo to docela nedostatkové zboží, se kterým se čile obchodovalo. Kdy si nesehnal „dělníka“ připojoval bowden na obyčejnou vrtačku.
Přetáčeli i ti, co neměli vlastní auto
V době před rokem 1989 ale neměl auto rozhodně každý. Přesto skoro každý podnikový řidič podle pamětníka Jiřího přetáčel. Kupóny se totiž daly vyměnit. „Měnily se třeba za kvalitní maso, banány, džíny, nebo zahraniční gramofonové desky. Doba byla prostě taková“, popisuje tehdejší „barterové“ obchodování Jiří Dostál a přibližuje i vlastní zkušenost: „Já třeba za benzínové kupóny vyměnil cizí alkohol a kvalitní maso na svatbě dcery. Málokdo tomu už dnes uvěří, ale dát si tenkrát nefalšované Cinzano, nebo pravou svíčkovou, nebylo v tehdejších restauracích úplně běžné. Naštěstí už je tahle šílená doba pryč“, uzavírá Jiří.
Máte nějakou vlastní zkušenost s benzínovými kupóny, nebo s přetáčením kilometrů před rokem 1989? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
